nejzákladnější rysy osobnosti, jakési její „kořeny“, které bývají často do značné míry geneticky dané a mění se jen nepatrně a jen s velkými obtížemi. >> detail
Individuální zdraví lze chápat jako celkový dobrý stav konkrétního člověka, tedy jeho tělesnou zdatnost a psychickou stabilitu, které jsou ovlivňovány prostředím a vztahy, v nichž žije. Tento stav není oddělený od širších souvislostí, protože úroveň zdraví v místní komunitě i celosvětové dění, například šíření nemocí nebo kvalita životního prostředí, se může promítat do zdraví jednotlivce a zároveň jej svým chováním může sám spoluutvářet.. >> detail
maximální možná úroveň zdraví, tedy fyzické, psychické i sociální pohody, k níž má konkrétní člověk potenciální předpoklady a kterou může za daných okolností reálně dosáhnout. >> detail
Směrování, které při vysvětlování toho, jak člověk prožívá a jedná, klade hlavní důraz na osobní a vnitřní příčiny, například na rysy, motivaci, postoje nebo individuální životní zkušenost, zatímco vlivy přicházející z okolí, třeba společenské vztahy či institucionální rámce, bere jako méně podstatné. V praxi se s ním lze setkat v některých psychologických a sociálněvědních přístupech a může vést k tomu, že se odpovědnost za výsledky připisuje spíše jednotlivci než podmínkám, v nichž se nachází.. >> detail
stav, kdy se člověk jen s velkými obtížemi učí novým věcem a zároveň se nedaří snadno formovat jeho chování a návyky ani běžnými výchovnými postupy. >> detail
Oblast historické lingvistiky, jež srovnávacími postupy zkoumá indoevropské jazyky, jejich vzájemnou příbuznost a proměny v čase, často i s cílem rekonstruovat podobu společného prajazyka.. >> detail
V sociálních a politických souvislostech jde o cílený a dlouhodobý způsob, jak si získat jednotlivce i celé skupiny pro nekritické přijetí určitého učení či ideologie a postupně z něj udělat „jediný správný“ výklad světa. Obvykle se opírá o systematické přesvědčování, opakování vybraných tvrzení a práci s emocemi, aby se posílila loajalita k danému směru a oslabila ochota o něm pochybovat.;V psychologii a výchově se tím rozumí manipulativní forma „převýchovy“, která může mít i nátlakový až násilný charakter, protože usiluje o změnu postojů ve prospěch konkrétní ideologické linie. Typickým znakem je současné omezení přístupu k nezávislým informacím, například cenzurou, izolací nebo znevýhodněním odlišných názorů, čímž se ztěžuje ověřování faktů a podporuje jednostranné myšlení.. >> detail
