Opatření, které omezuje šíření zpráv nebo dat, tedy znemožní jejich zveřejnění či předávání, ať už plošně nebo jen u citlivých částí, obvykle na vymezenou dobu. Často jde o dohodu s médii nebo vydavatelem, že informace může být poskytnuta předem, ale nesmí se zveřejnit do stanoveného okamžiku.. >> detail
Ústní i písemné předávání podstatných informací a poznatků (zejména ze zkušenosti), které lidem v tísni pomáhá reagovat přiměřeně a pružně na danou situaci.. >> detail
Informační zahlcení je stav, kdy množství, rychlost nebo roztříštěnost dostupných informací překračují schopnost člověka tyto informace účinně přijímat, třídit, vyhodnocovat a používat při rozhodování, práci, studiu nebo běžném životě. Odborné zdroje jej popisují jako situaci, v níž nadbytek i potenciálně užitečných sdělení snižuje efektivitu zpracování informací a může vést ke zmatku, únavě, nejistotě, odkládání rozhodnutí, horšímu soustředění nebo úplnému vyhýbání se dalším informacím. Tento pojem se používá zejména v psychologii, mediálních studiích, informační vědě, vzdělávání a digitálním prostředí, kde se spojuje s nepřetržitým proudem zpráv, oznámení, e-mailů, sociálních sítí, pracovních podnětů nebo odborných textů. Informační zahlcení neznamená jen to, že je informací mnoho, ale hlavně to, že jejich objem, forma nebo tempo přesahují aktuální kognitivní kapacitu příjemce a zhoršují jeho orientaci i schopnost smysluplně jednat.. >> detail
Průběžné učení a výchovné působení (socializace), které probíhá mimo školu a jiné formální instituce, většinou bez pevného plánu, organizace nebo systematické výuky. Vzniká často nenápadně z každodenních zkušeností, z kontaktu s rodinou a vrstevníky, z práce a volnočasových aktivit, pod vlivem médií a z běžné sociální komunikace.. >> detail
Věta upozorňuje, že samotná informace, tedy izolovaný údaj nebo soubor faktů, ještě netvoří znalost. Znalost vzniká až tehdy, když člověk informacím rozumí, zasadí je do souvislostí, dokáže je kriticky posoudit a opřít o zkušenost nebo zdůvodnění.;V praxi vzdělávání to znamená, že pouhé hromadění poznatků a zapamatování detailů nezaručuje dovednost ani porozumění. Skutečné umění se pozná podle toho, že člověk dovede získané poznatky použít, řešit s nimi konkrétní úkoly a přenášet je do nových situací.. >> detail
Způsob, jak lidé reagují na potřebu něco zjistit a jakými strategiemi se pak dopracovávají k informacím, například volbou zdrojů, zadáváním dotazů, procházením výsledků a následným ověřováním či tříděním získaných poznatků.. >> detail
Souhrn pramenů, z nichž lze čerpat údaje a poznatky. Může jít o různé typy zdrojů, například publikace a vědecké články, databáze a digitální repozitáře, webové stránky, archivní záznamy, výpovědi odborníků nebo data získaná vlastním pozorováním a měřením. Při jejich využívání se obvykle hodnotí původ informace, její spolehlivost, ověřitelnost a aktuálnost, případně zda jde o primární či odvozený pramen.. >> detail
