Označení pro samovolný vznik či utváření jevu, které probíhá bez zjevného vnějšího zásahu a je připisováno spíše vnitřním příčinám, pojem se objevuje zejména v biologii a medicíně. Původ slova se váže k řeckému idios ve významu vlastní.. >> detail
Označení pro dítětem vytvořený, osobitý způsob řeči, který se od běžného mateřského jazyka odchyluje tím, že dítě slova výrazně přetváří nebo zkracuje, až je pro okolí těžko srozumitelný. Vyskytuje se hlavně v raném vývoji řeči a většinou se postupně vytrácí s tím, jak se dítě učí standardní slovní zásobu a výslovnost.. >> detail
Psychologický a psychiatrický pojem označující prožitek vlastní identity a pocit, že jsem to právě já, kdo myslí a jedná. Popisuje také míru, s jakou si člověk uvědomuje své vnitřní stavy, dokáže o sobě přemýšlet a rozpoznávat své vlastnosti, potřeby či motivy. V klinické praxi se k tomuto okruhu vztahují jevy jako depersonalizace, kdy se pocit vlastní osoby může dočasně oslabit.. >> detail
Individuální, na běžné řeči málo závislý způsob mluvení, v němž si člověk používá vlastní slova nebo jim dává soukromé významy, takže je pro ostatní zpravidla těžko srozumitelný. V psychopatologii se tak může popisovat řečový projev spojený s narušením myšlení.. >> detail
V lingvistice jde o osobitou podobu jazyka jednoho mluvčího, tedy o souhrn jeho ustálených jazykových návyků. Patří sem typická volba slov a obvyklé způsoby vyjadřování, často také charakteristická výslovnost nebo intonace. Tento „jazykový otisk“ vzniká vlivem prostředí, zkušeností a vzdělání a může se mírně proměňovat podle situace, v níž člověk mluví.. >> detail
