Obecné označení pro zeslabení či nedostatek síly a odolnosti, a to jak na těle, tak i v psychice. Výraz vychází z l. imbecillus ve smyslu křehký, zesláblý.;V medicíně, zejména ve starší psychiatrii, se tímto slovem pojmenovávala určitá míra duševní nedostatečnosti spojená s omezeným rozumovým výkonem. Dnes je toto označení považováno za zastaralé a nahrazuje se neutrálnějšími termíny pro mentální postižení.. >> detail
Předkřesťanský keltský svátek z gaelského prostředí, který se konal na přelomu zimy a jara, přibližně v polovině období mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností, obvykle na začátku února. Bývá vykládán jako oslava návratu světla a očekávání jara, často spojovaná s postavou Brigid. Časově i symbolikou mu u Slovanů odpovídají Hromnice, později začleněné do křesťanské tradice.. >> detail
Latinské rčení označující marné, předem ztracené snažení – podobně jako kdyby se člověk pokoušel zachytit déšť do síta nebo nosil vodu tam, kde jí je už nadbytek. Používá se pro práci, která sice může stát čas i energii, ale z podstaty věci nepřinese žádný skutečný výsledek.. >> detail
(lat.) v antickém stavitelství označení pro vypouklý díl střešní krytiny, který se pokládal přes spáry mezi plochými taškami, nejčastěji z pálené hlíny a často používaný společně s prvky typu tegula. >> detail
