V některých teoriích vývoje se uvádí, že v předškolním období, tedy ještě před nástupem do školy, dítě postupně začne vnímat rodiče stejného pohlaví jako důležitý vzor, s nímž se ztotožňuje. Tato identifikace se projevuje tím, že dítě více napodobuje jeho chování a přejímá představy o rolích spojených s daným pohlavím, což souvisí s utvářením genderové identity a sociálním učením.. >> detail
Ztotožňování s druhými je adaptační mechanismus, při němž si člověk vědomě i nevědomě přebírá některé projevy, dovednosti, hodnoty a způsoby chování osob nebo skupin, které pro něj něco znamenají. Podle míry sugestibility někdo kopíruje hlavně postoje a názory, jiný přejímá i způsob vystupování, řeč těla nebo prvky vzhledu. Tímto procesem se jedinec v rámci sociálního učení snadněji orientuje ve společenských rolích a normách, posiluje pocit sounáležitosti a často si dodává jistotu tím, že se opírá o prestiž svého vzoru či komunity, například se vymezuje přes úspěchy blízkých lidí nebo skupiny, ke které se hlásí. Ztotožnit se lze s blízkou osobou, autoritou či idolizovanou veřejnou postavou, ale také s partou, institucí nebo širší kulturou, někdy i s tradicí, idejemi nebo s věcmi, které příslušnost navenek symbolizují. Podoba ztotožňování souvisí s tím, jak je osobnost vnitřně integrovaná, stabilní a hodnotově ukotvená. Pokud přeroste do přehnané neurotické formy označované jako introjekce, může potlačit vlastní identitu a originalitu, člověk pak přebírá cizí slovník a styl života a obtížně formuluje vlastní názory. Zjištění, ke komu nebo k čemu se jedinec takto váže, bývá důležitým východiskem pro výchovu, prevenci i cílenou psychologickou práci.. >> detail
Srozumitelná a dlouhodobá shoda mezi tím, jak člověk sám sebe vnitřně prožívá a chápe, a tím, jak se podle toho skutečně chová a rozhoduje, tedy způsob života, který je vlastní a pravdivý a nevzniká z přetvářky nebo odcizení.. >> detail
Mající vztah k identitě, tedy k tomu, kým nebo čím je někdo či něco, jak se samo vymezuje a v čem se shoduje se sebou v čase.;V politologii a příbuzných společenských vědách se tím popisuje orientace, která staví do popředí kolektivní identitu určité skupiny a usiluje o její udržení, posílení nebo hájení, často v kontextu tzv. identity politics a sporů o uznání či práva.. >> detail
Latinské podstatné jméno vyjadřující identitu, tedy skutečnost, že je něco stejné a lze to považovat za totožné.;V oblasti logiky a matematiky pojem pro vztah identity nebo rovnosti, kdy dva výrazy označují tentýž objekt.. >> detail
Psychologické označení pro stav, kdy je sebepojetí člověka nejasné a roztříštěné, nemá pevně ukotvené hodnoty ani role a jeho představa o tom, kým je a kam směřuje, se snadno mění podle situace.. >> detail
