Způsob uvažování, kdy člověk zná dva pevné body průběhu, například začátek a konečný výsledek, a z jejich vztahu se snaží rekonstruovat chybějící mezikroky. V praxi jde o doplňování mezer v ději nebo v posloupnosti podle předpokládané návaznosti, zkušenosti a rozpoznaného vzorce, přičemž odhad může být přesný i zkreslený, pokud je informací málo.. >> detail
stav vnitřního rozladění, kdy jednotlivé části psychiky a osobnosti nejsou ve vzájemné rovnováze ani souladu a mohou spolu napětí či konfliktně působit. >> detail
Za vnitřní psychické příčiny učebních obtíží se považují zejména: negativní postoj žáka k učení a školní práci, nízká školní motivace, odmítavý vztah k učiteli, hypobulie (oslabená vůle), školní fobie, intelektuální pasivita (žák se spokojí s průměrnými či slabšími výsledky, i když by mohl dosahovat nadprůměru) a narušené sebehodnocení – pocity méněcennosti a snížená sebedůvěra. Klíčovou roli má postoj: ovlivňuje míru motivace, úroveň aspirace i to, kolik volní energie žák do práce vloží, a tím i výslednou výkonnost. K vytváření a upevňování kladného postoje přispívá kulturní úroveň a psychosociální klima rodiny, předchozí úspěchy a známky, systém trestů a odměn, povzbuzení a uznání učitele i postavení ve skupině vrstevníků. Poradenští odborníci často upozorňují, že část neúspěchu souvisí hlavně s intelektuální pasivitou a nedostatečnou motivací využít vlastní schopnosti naplno. Ve škole je proto důležité dodržovat zásady duševní hygieny – předcházet přetížení, frustraci a vyčerpání, které mohou vést k neurotizaci – a vytvářet ve třídě příznivé sociálně‑psychologické i pracovní klima. Významným ochranným faktorem je osobnost učitele: jeho vyrovnanost, spravedlivý přístup, schopnost zvládat vlastní emoce, přiměřeně přijímat žáky jako jednotlivce i jako celek, empatie a dovednost navodit psychickou pohodu, klid, optimismus a radost z práce. Ke zlepšení prospěchu může přispět i dobře organizovaná soutěž mezi žáky nebo třídami. Naopak k přetěžování často vede příliš rozsáhlý (předimenzovaný) obsah učiva.. >> detail
Výraz označuje umístění nebo aplikaci do prostoru uvnitř mozkových plen (obalů mozku a míchy). Podání injekce se nejčastěji provádí formou lumbální punkce v bederní části páteře. Tímto způsobem se mohou podávat např. některá cytostatika u leukemií, které postihují také centrální nervový systém (CNS). Etymologie – vysvětlení původu slova: intra-, theca.. >> detail
Způsob léčby, kdy se léčivé přípravky nebo tekutiny podávají přímo do žíly, nejčastěji pomocí infuze či injekce, aby se účinná látka rychle dostala do krevního oběhu.. >> detail
