(příd.) označení související s císařem nebo císařskou hodností, užívá se i jako titul. (přen.) vyjadřuje majestátní, urozené a důstojné vystupování či držení těla, (o gestu) autoritativní, rázně velící.. >> detail
Podstatné jméno rodu středního, odvozené z l. imperare rozkazovat. Vyjadřuje autoritativní příkaz nebo závazné nařízení, které má být splněno, typicky v rámci správy či hierarchického vztahu.. >> detail
Latinský termín pro nepozorovatelný, sotva zachytitelný stav či vlastnost, kdy jev uniká smyslům nebo pozornosti a zůstává pod prahem vnímání. Etymologicky vychází z předpony im nebo in vyjadřující zápor a ze slovesa percipere, tedy vnímat či postřehnout.. >> detail
(z l. im (in) jako zápor a l. percipere vnímat) vyjadřuje, že něco nebylo vnímáním rozpoznáno nebo zaznamenáno, takže zůstalo nepovšimnuté a neodhalené.. >> detail
Dlouhodobě oslabená schopnost usměrňovat vlastní chování a prožívání, krotit impulzy a jednat podle záměrů či pravidel, často spojená s impulzivitou a potížemi odložit okamžité uspokojení.. >> detail
Latinské přídavné jméno, v ženském rodě s koncovkou -a, označuje něco nehotového či neúplného, tedy stav, kdy věc ještě není dotažená do finální podoby, často jako opak k perfectus.. >> detail
V jazykovědě označuje slovesný vid, který popisuje děj jako probíhající, opakovaný nebo obecně trvající, aniž by kladl důraz na jeho dokončení či dosažení výsledku.. >> detail