V imunologii jde o vlastnost antigenu, která vyjadřuje, jak snadno a jak silně dokáže u hostitele spustit imunitní reakci, například vznik protilátek nebo aktivaci T buněk. Pojem je odvozen z l. immunis a l. gignere. Antigen, který tuto schopnost skutečně má, se označuje jako imunogen a jeho účinnost bývá ovlivněna i cizorodostí, množstvím a způsobem vstupu do organismu.. >> detail
Chemický obor na pomezí imunologie, jehož název je odvozen od lat. immunis, který se zabývá látkami a ději podmiňujícími obranyschopnost organismu. Popisuje imunitní reakce na molekulární úrovni, například rozpoznávání cizorodých struktur protilátkami, a tyto poznatky se využívají také při návrhu a interpretaci laboratorních diagnostických postupů.. >> detail
Termín z lat. immunis a modulari. V medicíně označuje imunomodulaci, tedy řízené přenastavení imunitních reakcí tak, aby se oslabená obranyschopnost znovu přiblížila normálu. Zásadní roli v tom má aktivita imunitních buněk a jejich vzájemná signalizace, proto se někdy mluví i o imunorestauraci.. >> detail
Imunologická odezva organismu, při níž po setkání s podnětem, typicky antigenem, dochází k vytvoření nebo posílení obranyschopnosti. Pojem se odvozuje z lat. immunis a lat. reactio. V praxi označuje také reakci využívanou v imunodiagnostice, kdy se sleduje například vazba antigenu a protilátky pro průkaz určité látky nebo protilátek v biologickém materiálu.. >> detail
Označení pro látku či přípravek, který aktivuje nebo zesiluje imunitní odpověď a tím podporuje obranyschopnost organismu, původně z l. immunis odolný a l. stimulare podněcovat, v medicíně se používá jako podpora při oslabené imunitě.. >> detail
Imunosuprese, odvozené z lat. immunis a supprimere, označuje útlum obranyschopnosti, při němž imunitní systém odpovídá na antigeny nedostatečně. Oslabení se může projevit jak v humorální složce, tedy menší tvorbou protilátek, tak v buněčné odpovědi zprostředkované zejména T lymfocyty. Může být vyvolané chorobami nebo záměrně navozené léčbou, například v souvislosti s transplantacemi či terapií některých autoimunitních onemocnění, a obvykle vede k vyššímu riziku infekcí.. >> detail
Výraz odvozený z l. immunis a l. supprimere označuje působení nebo látku, která tlumí imunitní systém, a tím oslabuje obranyschopnost nebo zmenšuje obrannou reakci na cizí antigeny či cizorodou tkáň. Uplatňuje se například v terapii k omezení imunitně zprostředkovaného poškození, typicky při prevenci odmítnutí štěpu, přičemž může současně zvyšovat riziko infekcí.. >> detail
Označení pro imunosympatektomii, tedy imunologicky navozené vyřazení sympatické části autonomního nervového systému. Místo chirurgického přerušení se podají cílené protilátky, které vedou k poškození až zániku sympatických neuronů a tím k útlumu jejich působení v těle. Využívá se zejména ve výzkumu, například při zkoumání vlivu sympatiku na průběh zánětu. Název je odvozen mimo jiné z lat. immunis a z ř. ektome.. >> detail
Imunotolerance, pojem vycházející z latinských slov immunis a tolerantia, je stav, kdy imunitní systém na určitý antigen odpovídá jen velmi slabě nebo vůbec, přestože by za běžných okolností reagoval výrazně. Může jít o přirozený mechanismus bránící reakci proti vlastním strukturám organismu, případně o jev navozený cílenou či opakovanou expozicí antigenu.. >> detail
Označuje něco, co se nehýbe a zůstává pevně na jednom místě, případně člověka, který se nemůže samostatně nebo volně pohybovat. V medicíně se takový stav zmiňuje například u pacientů s výrazně omezenou mobilitou, kde je potřeba počítat i s následky dlouhodobé nehybnosti, třeba se zvýšeným rizikem proleženin.. >> detail
