Z lat. in „do“ a fama „pověst“: výraz pro někoho či něco s velmi špatnou pověstí, tedy hanebné a nestydaté.;V historickém, zejména římskoprávním prostředí se tím označovala osoba, jejíž čest byla veřejně zpochybněna, což mohlo vést i k omezení společenského postavení a některých práv.. >> detail
Latinské podstatné jméno s genitivem antis, které se používá pro nemluvně nebo velmi malé dítě, tedy jedince ještě neschopného mluvit, původně doslova „ten, kdo nemluví“.. >> detail
člen španělské královské rodiny s titulem infant – tedy princ nebo princezna Španělska (potomek panovníka, který obvykle není přímým dědicem trůnu). >> detail
Z lat. infantilis, tedy dětský. V lékařství jde o stav, kdy u člověka i po dosažení dospělosti přetrvávají některé tělesné znaky typické pro dětský věk a někdy se přidávají i projevy v psychické oblasti. Může se to projevovat opožděným růstem nebo nedostatečným dozráváním a někdy souvisí s poruchami hormonální regulace či s dlouhodobými onemocněními. Popisuje se také podoba spojená s chorobami srdce, při níž se vývojové zaostávání rozvíjí druhotně.;V psychologii a v běžné řeči se tím označuje nezralost dospělého, která se projevuje dětským stylem uvažování, prožívání nebo jednání, například v emočních reakcích, v nárocích na okolí nebo ve vyhýbání se odpovědnosti.. >> detail
zdětinšťování, zacházení s dospělým člověkem tak, jako by byl dítě. Také situačně vyvolaný regres (pokles), kdy se dospělý dočasně vrací k dětským způsobům prožívání a chování.. >> detail
