Přídavné jméno a, um, odvozené z lat. im (in) jako záporu a movere ve významu hýbat, označuje něco, co zůstává bez pohybu a nelze to snadno vychýlit, tedy je stálé a stabilní, případně i obrazně neotřesitelné nebo citově nepohnuté.. >> detail
Medicínský termín pro navození specifické obranyschopnosti proti určité infekci nebo nemoci. Pojem je odvozen z lat. immunis, tedy odolný. U aktivní varianty (activa) si organismus po setkání s antigenem vybuduje vlastní imunitní odpověď, včetně tvorby protilátek a imunitní paměti, často po očkování, kdy se podává oslabený či inaktivovaný původce nebo jen jeho část. Vedle toho se někdy používá i pasivní přístup, při němž se aplikují hotové protilátky a ochrana bývá jen dočasná.. >> detail
V medicíně a imunologii jde o obranyschopnost organismu, tedy schopnost rozpoznat cizorodé struktury a účinně proti nim zasáhnout, například proti mikrobům, jejich toxinům nebo jiným antigenům. Zahrnuje vrozené rychlé mechanismy i specifickou získanou odpověď, která může být zprostředkována imunitními buňkami, typicky T-lymfocyty, a také tvorbou protilátek produkovaných B-lymfocyty. Součástí je i vznik imunologické paměti, na níž je založeno očkování.;V právu se tím označuje výsada, která poskytuje jednotlivci nebo instituci zvláštní ochranu před některými právními důsledky, případně výjimku z obecných povinností. Patří sem například ochrana některých veřejných činitelů při výkonu mandátu nebo zvláštní postavení diplomatů. Významově to souvisí s lat. immunis, původně ve smyslu osvobozený od břemen.. >> detail
Výraz odvozený z l. immunis a l. adhaerere označuje imunologický jev i laboratorní postup, při němž se k buňkám vytvářejícím imunoglobuliny přichycují erytrocyty a pod mikroskopem pak tyto cílové buňky obkrouží do rozetovitého uspořádání. Pozorování rozet, často za účasti komplementu, se využívá k identifikaci a orientačnímu zhodnocení zastoupení buněk produkujících protilátky v daném vzorku.. >> detail
entis (l. immunis odolný, l. competere být mocen) označuje imunokompetentní stav, kdy buňka nebo organismus má zachované a funkční imunitní mechanismy a po setkání s konkrétním antigenem umí spustit specifickou imunitní odpověď, často u T nebo B lymfocyt.. >> detail
Z etymologického hlediska jde o složeninu z l. immunis a z ř. kytos. V medicíně se tím označuje monoklonální nádorové zmnožení plazmatických buněk, které se řadí mezi pomalu probíhající nehodgkinské lymfomy a typicky odpovídá lymfoplazmocytárnímu lymfomu, někdy s tvorbou jedné převládající protilátky.. >> detail
entis (l. immunis odolný, l. deficere chybět) imunodeficitní, tj. souhrnné označení pro stavy, kdy je funkce imunitního systému nedostatečná a organismus má oslabenou schopnost bránit se infekcím vyvolaným mikroorganismy. Může jít o poruchy vrozené i získané a typicky se projevují zvýšenou náchylností k opakovaným či závažněji probíhajícím infekcím.. >> detail
Výraz odvozený z l. immunis a diagnostica. Imunodiagnostika je soubor diagnostických postupů, které staví na imunologických reakcích, typicky na specifické vazbě antigen–protilátka, a využívají je k průkazu nebo stanovení imunitních markerů při různých onemocněních, například u infekcí či autoimunitních poruch.. >> detail
Laboratorní imunochemická metoda, při níž se složky vzorku nejdřív oddělí pomocí elektroforézy a pak v nosném gelu reagují s odpovídajícími protilátkami. Vznik komplexů antigen–protilátka se projeví srážením, které se využívá k rozlišení a orientačnímu stanovení množství některých látek, typicky bílkovin v séru. Pojmenování je odvozeno mimo jiné z lat. immunis a z kořene -phoresis ve významu přenos.. >> detail
V imunologii jde o vlastnost antigenu, která vyjadřuje, jak snadno a jak silně dokáže u hostitele spustit imunitní reakci, například vznik protilátek nebo aktivaci T buněk. Pojem je odvozen z l. immunis a l. gignere. Antigen, který tuto schopnost skutečně má, se označuje jako imunogen a jeho účinnost bývá ovlivněna i cizorodostí, množstvím a způsobem vstupu do organismu.. >> detail
