Psychologický typ reakce, při němž člověk nevidí viníka ani v sobě, ani v jiných lidech, ale příčinu nepříjemné události připisuje vnějším silám, například osudu, náhodě nebo okolnostem. V důsledku toho se zdržuje obviňování, nepěstuje pocity viny a nemá tendenci sebe či druhé za danou zkušenost „trestat“. Takové pojetí může krátkodobě tlumit napětí a pomáhat zvládnout frustraci, někdy však také podporuje pasivnější postoj k hledání nápravy.. >> detail
V právu jde o způsobilost osoby, aby jí bylo možné přičíst její jednání a vyvodit z něj právní důsledky. Posuzuje se především, zda měla dostatečnou rozpoznávací a ovládací schopnost, například s ohledem na duševní stav.. >> detail
V právním pojetí někdo, komu lze jeho čin přičíst a kdo za něj může nést odpovědnost podle práva, typicky při posuzování v trestním řízení.;V medicínském a psychologickém kontextu člověk, u něhož je zachována duševní způsobilost, tedy dokáže chápat důsledky svého jednání a do určité míry je i ovládat.. >> detail
Proces, při němž se v organismu cíleně navozuje imunitní ochrana, obvykle aktivací adaptivní imunity se vznikem protilátek a paměťových buněk, například po očkování nebo po prodělání infekce.. >> detail
Proces, při němž si tělo postupně vytváří ochranu proti konkrétní infekci, typicky po očkování nebo po setkání s původcem, protože se aktivuje imunitní systém a vzniká imunologická paměť.. >> detail
