Právní a politická zásada, podle níž mohou jednotlivci nebo občané aktivně vystoupit proti moci, která jedná svévolně a popírá základní práva či ústavní pořádek, přičemž jde obvykle o krajní prostředek, když běžné právní cesty ochrany selžou.. >> detail
Právní zásada, podle níž se státní občanství získává především odvozením od rodinného původu, tedy z občanství rodičů či předků, často bez ohledu na to, na jakém území se dítě narodí. V některých zemích se uplatňuje spolu s principem ius soli.. >> detail
Označení pro právo vyjádřené písemně, typicky v zákonech, kodexech a jiných řádně vydaných právních předpisech, z jejichž znění lze vyčíst, jaká pravidla jsou právně závazná v určitém období. V právní teorii se tím často vymezuje právo stojící proti ius non scriptum, tedy obyčejovému právu. V běžném užití se tím někdy nepřesně míní jednoduše aktuálně účinné, pozitivní právo.. >> detail
V právním smyslu takový důvod, který je v souladu s právními pravidly a lze jej uznat jako legitimní ospravedlnění určitého jednání nebo postupu.. >> detail
Latinské [justus] vyjadřuje něco spravedlivého a po právu, tedy takového, co se dá považovat za legitimní nejen podle právních pravidel, ale i z hlediska etiky. V římskoprávních textech se tímto označením hodnotily například nároky nebo rozhodnutí opřené o ius a významově souvisí také s pojmem iustitia.. >> detail
Rozlehlý klenutý prostor, původně sál a později často i monumentální vstupní hala, zpravidla obdélného půdorysu. Je vymezen třemi plnými stěnami nesoucími valenou klenbu, zatímco čtvrtá strana je zcela otevřená (často směrem do nádvoří). Jde o typický prvek vzniklý v parthské architektuře, který se následně výrazně rozvinul v architektuře sasánovské i islámské a uplatňoval se jako součást paláců, obytných domů, mešit a dalších staveb.. >> detail
