Soubor etických pravidel a hodnot, které konkrétní člověk nebo určité společenství považuje za závazné a podle nichž posuzuje, co je správné a nesprávné, obvykle vycházející z jejich vnitřního přesvědčení a kulturního zázemí.. >> detail
způsobilost člověka vědomě brzdit, tlumit nebo dočasně odložit nežádoucí impulzy, tendence a projevy chování, schopnost zastavit nevhodnou aktivitu a řídit své jednání prostřednictvím sebekontroly a autoregulace. >> detail
Výchovné působení zaměřené na zklidnění a tlumení projevů, nácvik uvolnění a relaxace, posilování sebekontroly a rozvoj schopnosti řídit a regulovat vlastní chování (autoregulačně).. >> detail
Nesteroidní hormonální signální molekuly, převážně bílkovinné povahy, které se tvoří hlavně v gonádách a mohou vznikat i v dalších tkáních včetně hypofýzy. V adenohypofýze snižují sekreci folikulostimulačního hormonu FSH a tím se podílejí na negativní zpětné vazbě v řízení reprodukčních funkcí. Naopak přímo v gonádách podporují děje spojené se steroidogenezí a lokální regulací zrání pohlavních buněk. Strukturálně jde o heterodimery spojené disulfidovými můstky, které patří do příbuzné skupiny cytokinů superrodiny TGFbeta. Často se uvádějí v souvislosti s aktiviny, jež mají na uvolňování FSH opačný účinek.. >> detail
Blokátor (antagonista) je látka, která dokáže zastavit nebo alespoň oslabit určitý biologický děj. V medicíně tímto označením často myslíme sloučeniny, které brání působení jiných látek (agonistů, stimulátorů) na konkrétním receptoru, případně blokují iontový kanál nebo enzym (např. blokátory kalciových kanálů, alfa‑blokátory). V jiném významu se tak mohou označovat i látky bránící nidaci (uhnízdění) oplodněného vajíčka. Antagonisté angiotenzinu II (sartany) tlumí účinky angiotenzinu II blokádou receptoru typu 1 (AT1) přítomného v cévách, nadledvinách, srdci a dalších tkáních, patří sem např. losartan, valsartan a candesartan, používají se k léčbě hypertenze a srdečního selhání, někdy v kombinaci (např. s thiazidovými diuretiky). IACE / ACEI = blokátory angiotenzin‑konvertujícího enzymu (ACE): užívají se zejména u hypertenze a srdečního selhání, mají vazodilatační účinek na tepennou i žilní část oběhu, zlepšují průtok ledvinami, pomáhají zmenšovat srdeční hypertrofii a zvyšují ejekční frakci, mechanismem je snížení tvorby vazokonstrikčního angiotenzinu II a zpomalení odbourávání vazodilatačního bradykininu, což příznivě ovlivňuje i endoteliální dysfunkci, lze je kombinovat s diuretiky, případně betablokátory či antagonisty kalcia, nežádoucí účinky zahrnují kašel a vzácně angioneurotický edém. Patří sem enalapril, kaptopril, quinapril, lisinopril, moexipril, perindopril, ramipril, spirapril a trandolapril. IPP = blokátory protonové pumpy: tlumí aktivní transport vodíkových iontů (H+, protonů) do žaludeční šťávy, a tím snižují tvorbu kyseliny chlorovodíkové, používají se jako antiulcerózní léky při peptickém vředu, např. omeprazol a pantoprazol. ACHEI = blokátory acetylcholinesterázy: látky různé chemické struktury blokující acetylcholinesterázu, které zvyšují účinek acetylcholinu na synapsích, patří sem některá parasympatomimetika, organofosfáty i léky pro léčbu demence (selhání cholinergního systému v CNS = centrálním nervovém systému je považováno za významný patogenetický mechanismus demence), např. donepezil, rivastigmin, takrin, metrifonát, galantamin a huperzin A.. >> detail
