Termín pro výrazně ostrý, pronikavý až písklavě znějící hlasový projev, tedy zvýšenou „ostrost“ zvuku hlasu. Slovo je odvozeno z ř. oxys (ostrý) a ř. fone (hlas) a užívá se i v popisu poruch kvality hlasu ve foniatrii.. >> detail
Lékařské označení pro kyselé říhání, při němž se spolu s odchodem plynu vrací zpět do jícnu a úst malé množství žaludečního obsahu s výrazně kyselou chutí. Etymologicky souvisí s řec. oxys ve významu ostrý či kyselý a často se popisuje jako projev refluxu.. >> detail
V lingvistice výraz pro koncový přízvuk, tedy důraz položený na poslední slabiku, a někdy i pro samotné slovo s takovým rytmickým zakončením. V řecké mluvnici tímto názvem bývá míněn ostrý akcent neboli akut, obvykle psaný diakritikou ´, který se v popisech staré řečtiny vykládal spíše jako jednorázový vrchol změny výšky tónu než jako pouhé zesílení hlasu. Pro přízvuk posunutý blíže k začátku slova se užívají příbuzné termíny, například paroxytonon.. >> detail
parazitární střevní nákaza způsobená roupem dětským (Enterobius vermicularis), známá také pod názvem enterobióza, často se projevuje svěděním v okolí konečníku zejména v noci. >> detail
Vrstva ve stratosféře, kde je ozon nápadně nahromaděn ve vyšší míře než v okolních částech atmosféry a která zároveň pohlcuje významnou část slunečního ultrafialového záření.. >> detail
