o - výpis slov 1401 - 1410

vznikající při osmóze . >> detail

Samovolný pohyb molekul rozpouštědla přes membránu, která propouští převážně rozpouštědlo a brání průchodu většině rozpuštěných částic. Proudění směřuje z prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek, případně z čistého rozpouštědla, do roztoku koncentrovanějšího, čímž vzniká tlakový rozdíl důležitý například pro udržování vodní rovnováhy buněk i pro některé separační technologie.. >> detail

prolínání, difúze molekul rozpouštědla ze zředěnějšího roztoku nebo čistého rozpouštědla do roztoku koncentrovanějšího přes polopropustnou membránu . >> detail

Organizace spojených národů – mezinárodní instituce sdružující většinu států světa za účelem podpory míru, bezpečnosti a spolupráce.. >> detail

Osobní paradigma je jedinečný rámec, podle něhož člověk vykládá realitu a řídí svůj život. Tvoří ho soustava často neuvědomovaných předpokladů a přesvědčení, které se promítají do hodnotových priorit, běžných návyků a preferovaného způsobu jednání, a také do dlouhodobých záměrů v soukromí i v pracovní či společenské rovině. Tento vnitřní model se obvykle utváří vlivem výchovy, kultury a vlastních zkušeností a následně ovlivňuje rozhodování i to, čeho si člověk v situacích všímá.. >> detail

Vztah člověka k vlastní nemoci, závadě či poruše může mít různé podoby: - Normální: realistický a přiměřený skutečnému zdravotnímu stavu. - Bagatelizující: až přehnaně optimistický (někdy „hrdinský“), člověk se snaží potíže, bolest a utrpení potlačit silou vůle. - Repudiační: nemoc popírá a snaží se ji skrývat (disimulace). - Hypochondrický (nozofobní): nadměrný strach z nemoci či poruchy a zveličování její závažnosti. - Nozofilní až účelový: člověk se „vyžívá“ v roli nemocného a ve výhodách, které mu přináší. Tyto postoje se mohou projevovat agravací (zveličováním obtíží) i simulací (předstíráním). Často se s nimi setkáváme například u některých školních dětí, kterým vyhovuje, když kvůli potížím nemusí do školy. Každý postoj má zároveň složku racionální (co si člověk o stavu myslí), emoční (co prožívá) a konativní/behaviorální (jak podle toho jedná). Současný výskyt dvou a více onemocnění u jednoho jedince se označuje jako komorbidita, respektive multimorbidita. Ve vyšším věku je častá a může souviset s poruchami nálady, subdepresemi a depresemi. Některá onemocnění jsou rekurentní, tedy opakující se/návratná (např. depresivní epizody).. >> detail

V psychologii jde o jedinečnou psychickou individualitu konkrétního člověka, která se utváří v přírodních, historických a sociokulturních podmínkách a vyvíjí se v průběhu celé jeho životní dráhy. Způsob prožívání, chování i životní styl jsou ovlivněny biologickými dispozicemi, kulturou a sociálním prostředím, výchovou a vzděláváním i faktory vycházejícími z vlastního já (např. sebevýchovou, autoregulací). Pojem má původ v latině: persona byla divadelní maska (škraboška), kterou si herci nasazovali při představení. Přeneseně lze říci, že někteří lidé se v různých situacích „maskují“ a přizpůsobují se očekávané roli, zatímco jiní se projevují spíše autenticky, sebejistě a otevřeně, bez podobných masek.. >> detail

Jedinec dlouhodobě vystavený distresu, který má sklon častěji prožívat negativní emoce (např. depresi, anxiozitu) a zároveň je navenek tlumit či skrývat jejich projevy i s nimi spojené chování při kontaktu s druhými lidmi v sociálních situacích.. >> detail

U tohoto typu osobnosti se popisuje zejména zvýšená úzkostnost a napětí, které může nepříznivě ovlivňovat i dýchání a činnost srdce. Často se objevují panické stavy, strach ze smrti nebo ze „zešílení“, pocity dušení, vegetativní (neurovegetativní) labilita, derealizace, návaly horka či chladu, nepříjemné pocity nebo bolest na hrudi, pocity méněcennosti, pesimistický postoj k životu, přehnaná slušnost, čistotnost a pořádnost až perfekcionismus, a také zvýšená závislost, hlavně na rodičích. V osobní a rodinné anamnéze se často uvádějí konflikty v rodině (s otcem, sourozenci i s matkou). Matka mívá někdy tzv. astmatogenní osobnost (často si to neuvědomuje): dítě slovně odmítá, nesnáší hluk a křik (dítě si pak může zvykat „zadržovat dech“) a zároveň přehnaně urychluje jeho vývoj, tlačí na výkon a vede ho k extrémnímu perfekcionismu. Děti bývají vtahovány do partnerských sporů rodičů, přičemž rodina konflikty neumí otevřeně řešit, raději je popírá nebo zlehčuje. Nemoc pak může sloužit jako únik. Rodinná komunikace bývá málo věcná, ztuhlá a uvízlá v dlouhodobě negativních, nežádoucích až abnormálních stereotypech prožívání a chování. V rodině se také často vyskytuje silné kuřáctví.. >> detail

Odkazuje na tematiku osobnosti a jejího poznávání, tedy na to, jak se v psychologii vymezují a popisují relativně stálé rysy a způsoby prožívání či chování člověka a jak se tyto charakteristiky zjišťují například pomocí rozhovoru, pozorování nebo testů.. >> detail