Medicínský výraz pro osteoragii, tedy krvácení, jehož zdrojem je kostní tkáň nebo kostní dřeň. Typicky se objevuje při poranění kosti, například při zlomenině, nebo při některých ortopedických výkonech, protože kost je dobře prokrvená.. >> detail
Označení pro chirurgický postup, při němž se úlomky kosti po zlomenině znovu spojí a pevně stabilizují, aby mohly správně srůst. V praxi jde o formu osteosyntézy, často s využitím dlah, šroubů nebo drátů. Název je odvozen z řeckého osteon (kost) a rhaphe (šev).. >> detail
Nádorový až nádorovitý útvar vyrůstající z houbovité, trámčité části kosti, tedy z substantia spongiosa. Podstatou je zmnožení a zahuštění kostních trámců, většinou s pomalým růstem a obrazem ložiska vycházejícího ze spongiózy.. >> detail
Operační postup v ortopedii a traumatologii, při kterém lékař srovná zlomené části kosti do anatomicky správné polohy a následně je stabilně zafixuje pomocí vhodných implantátů, například dlahy nebo šroubů, aby se vytvořily podmínky pro spolehlivé srůstání a obnovení funkce končetiny.. >> detail
Medicína: označení pro patologický stav, kdy se kostní tkáň tvoří mimo své obvyklé místo v kostře, tedy ektopicky, například v měkkých tkáních. V literatuře se tento jev řadí k heterotopické osifikaci (ossificatio heterotopica) a může se objevit třeba jako následek poranění nebo zánětlivého procesu.. >> detail
