Lékařský termín pro stav, kdy ze zevního zvukovodu vytéká mozkomíšní mok (lat. liquor). Nejčastěji to souvisí s porušením přirozených bariér mezi lebeční dutinou a uchem po úrazu nebo po operaci a jde o důležitý varovný příznak mimo jiné kvůli riziku zánětu mozkových blan.. >> detail
1. Nízké domácí křeslo (lenoška) prodloužené tak, aby se na něm dalo i ležet, zpravidla méně robustní. 2. Zastaralé hanlivé označení Osmanské říše.. >> detail
V medicíně a zejména v otorinolaryngologii jde o obecný termín pro patologii ucha, tedy ušní onemocnění nebo chorobný stav ucha bez bližšího určení. Etymologicky vychází z řečtiny, kde otos znamená ucho a pathos označuje utrpení, bolest či nemoc.. >> detail
V medicíně jde o označení pro nenormální výtok tekutiny z ucha nebo ze zevního zvukovodu, například při zánětu či poranění v oblasti ucha. V některých případech může tento odtok představovat i mozkomíšní mok, tedy liquor cerebrospinalis, což se typicky zvažuje hlavně u čirého, vodnatého výtoku po úrazu.. >> detail
Otorinolaryngologie je lékařský obor zaměřený na prevenci, diagnostiku a léčbu onemocnění ucha, nosu a oblasti krku, zvláště hrtanu, a v praxi často zahrnuje i potíže vedlejších nosních dutin či dalších struktur hlavy a krku. Pojmenování vychází z řeckých základů, například otos pro ucho a rhinos pro nos, spolu s logos ve smyslu nauky.. >> detail
otorinologie, lékařská disciplína s názvem odvozeným z řeckých kořenů pro ucho a nos, zaměřená na rozpoznávání, prevenci a léčbu onemocnění ucha, nosu a přilehlých nosních dutin. >> detail
