psychologický jev, kdy je míra sebedůvěry vyšší, než odpovídá skutečnosti, člověk si přeceňuje vlastní předpoklady, schopnosti a dovednosti a zároveň přehnaně optimisticky odhaduje šanci na výjimečný výkon a úspěch. >> detail
stanovení diagnózy, která je z klinického hlediska nepotřebná – označení stavu, jenž by pacientovi nezpůsobil potíže a obvykle by nevyžadoval léčbu. >> detail
stanovení diagnózy, která je zbytečná nebo nepřiměřená (jde o odhalení či označení stavu, jenž by pacientovi jinak nezpůsobil potíže a nevyžadoval by léčbu). >> detail
Přisouzení příliš vysoké hodnoty, významu nebo úrovně něčemu či někomu, takže výsledný obraz neodpovídá realitě a může vést k nerealistickým očekáváním.;V rámci odhadování a měření jde o situaci, kdy vypočtený nebo naměřený odhad vychází vyšší než skutečná hodnota sledované veličiny, často kvůli systematické chybě postupu nebo nevhodným předpokladům.;V psychologickém smyslu označuje sklon člověka přeceňovat své schopnosti, znalosti nebo pravděpodobnost úspěchu, což může zkreslovat rozhodování a posilovat nepřiměřenou sebedůvěru.. >> detail
V psychologii jde o rys, kdy člověk vnímá a prožívá dění kolem sebe i vlastní vnitřní stavy mimořádně intenzivně a často na ně odpovídá rychleji a silněji než je běžné. Tento jev se popisuje například v kontextu teorie Kazimierze Dąbrowského a může se promítat do silných emocí, zvýšené smyslové citlivosti nebo výrazné potřeby mentální aktivity.;V medicíně a neurovědách označení pro zvýšenou dráždivost organismu, zejména nervové soustavy, kdy je práh pro vyvolání odpovědi snížený a i poměrně slabé vnější nebo vnitřní impulzy mohou spustit nápadně výraznou reakci.. >> detail
(psychologie, chování) Přehnaně zabrzděný a zdrženlivý, se silnou tendencí potlačovat spontánní projevy, emoce nebo impulzy, tedy výrazně inhibovaný.;(neurofyziologie, medicína) Označení pro situaci, kdy převládá tlumivý vliv inhibice a aktivita nervové soustavy či některých funkcí je nadměrně potlačena, takže odpovědi bývají oslabené nebo zpomalené.. >> detail
vzájemné zasahování dvou či více částí do sebe, jejich částečný průnik a překrývání, situace, kdy jedna část vyčnívá nebo přesahuje přes druhou, případně i sebezpřesah, tedy překročení vlastních hranic (transcendence). >> detail
Záměrné pokračování v procvičování i poté, co už člověk látku zvládá, s cílem upevnit ji do dlouhodobé paměti a dosáhnout toho, že se vybavuje a používá téměř bez přemýšlení. V praxi se tento postup uplatňuje při osvojování dovedností, například při nácviku jazykových obratů nebo při tréninku přesných postupů, kdy se výkon časem stává „automatickým“ a odolnějším vůči zapomínání.;Ve strojovém učení se tím někdy popisuje přeučení modelu, kdy se algoritmus až příliš přizpůsobí trénovacím datům, včetně jejich náhodných odchylek, a kvůli tomu pak hůře funguje na dříve neviděných příkladech.. >> detail
