též oxyterapie, z latiny: oxy/oxygen = kyslík/vztahující se ke kyslíku. Oxygenoterapie je terapie = lékařská metoda léčby vdechováním téměř čistého kyslíku. Zlepšuje např. imunitu, fyzickou i psychiskou odolnost aj., ale při delší expozici může u pacienta dojít až k poškození dýchacích cest a plic. >> detail
V medicíně označení pro léčebný postup vycházející z podávání kyslíku jako terapie. Kyslík se pacientovi cíleně dodává, typicky vdechováním přes masku, nosní kanylu nebo při řízené ventilaci, aby se zlepšilo okysličení tkání a zvládaly se stavy spojené s jeho nedostatkem.. >> detail
Porucha chuťového vnímání, při níž člověk pociťuje chutě nezvykle zostřeně a často i nepřiměřeně silně, tedy jako nadměrně „vyvinutou“ chuť. Název je odvozen z řeckého oxys ve významu ostrý a v medicíně se řadí mezi poruchy chuti, které mohou vznikat například při dráždění receptorů nebo jako vedlejší projev některých onemocnění či léčiv.. >> detail
Logopedický a medicínský pojem pro poruchu řeči, při níž je tempo mluvy nepřiměřeně a chorobně zrychlené, často až na úkor srozumitelnosti, protože mohou být zkracovány nebo vynechávány části slov. Název je odvozen z řečtiny a významově odkazuje k rychlému mluvení.. >> detail
Zdravotnická metoda, která zjišťuje míru okysličení krve, typicky jako saturaci hemoglobinu kyslíkem, nejčastěji neinvazivně pomocí pulzního oxymetru na principu rozdílného pohlcování světla.. >> detail
V literární stylistice jde o přídavné jméno užité jako přívlastek, jehož význam je v napětí až v protikladu s podstatným jménem, které blíže určuje. Takové spojení vytváří oxymóron a často se používá záměrně pro zdůraznění paradoxu, ironického účinku nebo nečekaného obrazu.. >> detail
literatura, lingvistika: přívlastek, který je v logickém rozporu s podstatným jménem, které určuje a rozvíjí. Můžeme jej nazvat protimluvem. Například oxymóron je: hlasité ticho, živá mrtvola. Často se používá v poezii. Název je z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“. Protikladem je tautologie. >> detail
V lingvistice protimluvné spojení slov: přívlastkový výraz je významově v rozporu s podstatným jménem, které určuje, případně jde o dvě slova, jejichž významy se navzájem vylučují. Název je z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“. Protikladem je tautologie.. >> detail
