1. Nízké domácí křeslo (lenoška) prodloužené tak, aby se na něm dalo i ležet, zpravidla méně robustní. 2. Zastaralé hanlivé označení Osmanské říše.. >> detail
Podrobné ORL vyšetření ucha, při němž lékař sleduje zvukovod a bubínek ve zvětšení pomocí otologického mikroskopu, aby mohl rozpoznat i drobné změny.. >> detail
V otologii jde o označení pro stav, kdy jsou oslabené drobné svaly středního ucha, které se upínají na sluchové kůstky, například na třmínek nebo kladívko, a běžně pomáhají tlumit přenos vibrací při hlasitých zvucích. Název vychází z řeckých kořenů vztahujících se k uchu a svalové slabosti.. >> detail
Lékařské označení pro zhoršené slyšení, které vzniká hlavně následkem nervové slabosti či psychického a nervového vyčerpání, nikoli jako přímý důsledek výrazného organického poškození ucha. Původ pojmu vychází z řeckých slov vztahujících se k uchu a nervům a k představě celkové oslabenosti.. >> detail
V medicíně a zejména v otorinolaryngologii jde o obecný termín pro patologii ucha, tedy ušní onemocnění nebo chorobný stav ucha bez bližšího určení. Etymologicky vychází z řečtiny, kde otos znamená ucho a pathos označuje utrpení, bolest či nemoc.. >> detail
V medicíně jde o označení pro nenormální výtok tekutiny z ucha nebo ze zevního zvukovodu, například při zánětu či poranění v oblasti ucha. V některých případech může tento odtok představovat i mozkomíšní mok, tedy liquor cerebrospinalis, což se typicky zvažuje hlavně u čirého, vodnatého výtoku po úrazu.. >> detail