Adamita, m. život., příslušník náboženské sekty adamité (lat. Adamitae), která hlásala návrat k domnělé prvotní nevinnosti Adama a Evy a někdy se sama chápala jako „ráj“ na zemi. Skupiny tohoto typu jsou doloženy už v raném křesťanství a znovu se objevily v pozdním středověku, v českých zemích zejména na okraji husitského hnutí, kde byli adamité označováni také jako pikarti. K jejich praxi patřilo odmítání části církevních pravidel, důraz na společné vlastnictví a rituální či trvalá nahota, dobová polemika jim často připisovala i sexuální volnost. Dnes se slovo užívá hlavně historicky, přeneseně pak často ironicky pro člověka, který se veřejně pohybuje nahý nebo prosazuje radikální naturismus. V historickém významu se někdy píše i Adamita. Od jména Adam a přípony -ita, srov. adamitismus, adamitský.. >> detail
Adamité (jednotné číslo adamita) jsou označení pro členy křesťanských sekt, které se v různých dobách hlásily k návratu do předhříšné nevinnosti Adama a Evy. Usilovaly o život „jako v ráji“, odmítaly běžné společenské normy, církevní hierarchii i majetkové rozdíly a některé skupiny praktikovaly při obřadech nebo i v každodennosti nahotu, někdy spojovanou s volnější sexualitou. V dobových pramenech proto vystupují jako kacíři a jejich obraz bývá částečně polemický. V českých dějinách se takto nazývá radikální proud husitství 15. století, často ztotožňovaný s pikarty, který byl násilně potlačen. V přeneseném, spíše ironickém užití může slovo označit nudisty či naturisty. Etymologie: podle biblického jména Adam.. >> detail
