věci považované za nepodstatné, z morálního hlediska neutrální a bez etického významu, takové, k nimž lze zůstat lhostejný, čistě účelové, sloužící jen jako prostředek. >> detail
adiaforon (z řec. adiaphoron, dosl. „to, co nerozlišuje“) – odborný termín pro věc, jednání nebo okolnost, která je z hlediska určité normy hodnotově neutrální, tedy sama o sobě ani dobrá ani špatná. Nejde však o pouhou lhostejnost, protože v konkrétní situaci může mít adiaforon význam jako prostředek, překážka či znamení postoje. Ve stoické etice označuje vše, co nepřispívá přímo k ctnosti ani k neřesti (např. zdraví, bohatství, společenská prestiž) a co může být jen „preferované“ či „nepreferované“ podle toho, zda napomáhá rozumnému životu. V křesťanské teologii a církevních dějinách jsou adiafora záležitosti nepodstatné pro víru a spásu, v nichž je možná svoboda praxe, pokud neodporují základním článkům učení. V přeneseném užití může výraz označovat i nepodstatnou drobnost. V češtině se slovo obvykle skloňuje: bez adiaforonu, k adiaforonu, s adiaforonem, pl. adiafora. Setkat se lze i s pravopisem adiaphoron, který zachovává původní skupinu ph.. >> detail
Adiaforéza je lékařské označení pro stav, kdy člověk není schopen se potit, tedy pot se netvoří nebo se neuvolňuje ani při teple či námaze. Často souvisí s poruchou potních žláz nebo řízení pocení autonomním nervovým systémem a může vést k horší schopnosti odvádět teplo z těla.. >> detail
Adikce (z lat. addicere „přisoudit, oddat“, přes angl. addiction) je odborné označení pro závislost, tedy dlouhodobý stav, kdy člověk nutkavě užívá určitou látku nebo opakovaně vyhledává činnost a navzdory negativním následkům v ní pokračuje. Rozlišuje se adikce látková (např. alkohol, nikotin, opioidy) a nelátková neboli behaviorální (např. hazardní hraní, digitální hry). Jádrem je ztráta kontroly, silná touha po látce či aktivitě (craving) a upřednostňování tohoto chování před jinými potřebami. U látkových adikcí se rozvíjí tolerance a při vysazení se objevují abstinenční příznaky, u nelátkových jsou typické obdobné psychické projevy a sociální škody. Vznik adikce je podmíněn biologickými, psychologickými i sociálními faktory, zasahuje odměňovací systém mozku a často má průběh s relapsy. V klinické praxi se hodnotí podle diagnostických kritérií a cílem léčby je stabilizace, omezení rizik a návrat k běžnému fungování. V běžné řeči se slovo někdy užívá i volně pro „zálibu“.. >> detail
Řecký pojem označující jednání nebo stav odporující právu a spravedlivému uspořádání, tedy odklon od uznávané normy a řádu, v morální filozofii často vykládaný jako protiklad spravedlnosti (diké).. >> detail
