porucha řeči, při níž je obtížné vybavit si z vlastní slovní zásoby vhodná a správná slova při mluvené komunikaci, označuje se také jako amnestická afázie. >> detail
Anomická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Je spojena s anomií, tedy stavem oslabení nebo narušení společenských norem a regulačních mechanismů, které člověku poskytují pravidla, omezení a orientaci v životě.
Durkheim spojoval anomickou sebevraždu s nedostatečnou sociální regulací. Pokud se společenské poměry rychle mění, dosavadní pravidla a očekávání mohou ztratit svou platnost dříve, než se vytvoří nová. Jedinec pak může ztrácet pevné měřítko pro své potřeby, cíle a očekávání a dostávat se do stavu nejistoty a dezorientace.
Anomie může podle Durkheima vznikat při hospodářských krizích, ale také při náhlém hospodářském růstu a prudkém zvýšení prosperity. Rozhodující není samotné zhoršení životních podmínek, nýbrž narušení dosavadního společenského řádu a rovnováhy. Prudká změna může oslabit normy, které do té doby usměrňovaly očekávání a aspirace jednotlivce.
Anomická sebevražda patří do Durkheimovy typologie založené na míře sociální integrace a regulace. Egoistickou a altruistickou sebevraždu spojoval především s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální integrací, zatímco anomická sebevražda souvisí s nedostatečnou regulací. Jejím protějškem je fatalistická sebevražda, spojovaná s nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje sociologický model vysvětlující rozdíly v sebevražednosti prostřednictvím společenských podmínek, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.. >> detail
Anomická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Je spojena s anomií, tedy stavem oslabení nebo narušení společenských norem a regulačních mechanismů, které člověku poskytují pravidla, omezení a orientaci v životě.
Durkheim spojoval anomickou sebevraždu s nedostatečnou sociální regulací. Pokud se společenské poměry rychle mění, dosavadní pravidla a očekávání mohou ztratit svou platnost dříve, než se vytvoří nová. Jedinec pak může ztrácet pevné měřítko pro své potřeby, cíle a očekávání a dostávat se do stavu nejistoty a dezorientace.
Anomie může podle Durkheima vznikat při hospodářských krizích, ale také při náhlém hospodářském růstu a prudkém zvýšení prosperity. Rozhodující není samotné zhoršení životních podmínek, nýbrž narušení dosavadního společenského řádu a rovnováhy. Prudká změna může oslabit normy, které do té doby usměrňovaly očekávání a aspirace jednotlivce.
Anomická sebevražda patří do Durkheimovy typologie založené na míře sociální integrace a regulace. Egoistickou a altruistickou sebevraždu spojoval především s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální integrací, zatímco anomická sebevražda souvisí s nedostatečnou regulací. Jejím protějškem je fatalistická sebevražda, spojovaná s nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje sociologický model vysvětlující rozdíly v sebevražednosti prostřednictvím společenských podmínek, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.. >> detail
Stav, kdy má člověk zřetelné problémy vybavit si a použít správné slovo. Ví, jaký předmět nebo děj má na mysli, ale nedokáže ho rychle a přesně pojmenovat, často proto nahrazuje hledaný výraz opisem, vágními slovy nebo dělá delší pauzy. Tento typ potíží se může objevit například u některých forem afázie nebo při jiných neurologických poruchách.. >> detail
Bez respektu k právu a ustáleným pravidlům, svévolný, postrádající řád. Pojem vychází z řečtiny.;V sociologii označení pro stav společnosti, v němž slábne závaznost norem a zákonů, instituce ztrácejí autoritu a lidé mají menší oporu v tom, co je považováno za správné. Tento jev se popisuje jako anomie.. >> detail
V etice se anomie chápe jako stav, kdy člověk nemá nebo nedokáže udržet pevná morální pravidla a orientaci v hodnotách. Rozhoduje se hlavně podle momentálních potřeb, nálad a osobního prospěchu, takže málo zvažuje následky pro ostatní a snadno přehlíží rozdíl mezi tím, co je správné, a tím, co druhým ubližuje. Tento postoj se často spojuje s oslabením společenských norem, ztrátou sdílených hodnot a pocitem odcizení.. >> detail
Neuropsychologicky jde o poruchu vyhledávání a produkce slov, při níž má člověk potíže vybavit si a správně vyslovit názvy věcí, osob nebo jevů, i když je obvykle dokáže rozpoznat a ví, k čemu slouží. Často se projevuje jako váhání, opisování nebo nahrazování hledaného slova a může se objevit například po poškození mozku či u některých typů afázie.. >> detail
