Abilita (z angl. ability, přes lat. habilitas „způsobilost“) je odborný výraz pro schopnost nebo způsobilost člověka, skupiny či systému vykonávat určitou činnost a dosahovat výkonu. Užívá se zejména v psychologii, pedagogice, personalistice a zdravotnictví, často ve spojeních kognitivní abilita, jazyková abilita, motorická abilita, sociální abilita nebo pracovní abilita. Zpravidla označuje relativně stabilní předpoklad či kapacitu, kterou lze popsat nebo měřit (např. testy schopností), a odlišuje se od naučené dovednosti tím, že vyjadřuje spíše potenciál než konkrétní vycvičenou činnost. Ve speciální pedagogice a sociální práci se někdy staví do opozice k disabilitě a zdůrazňuje zachované a rozvíjené schopnosti, souvisí i s pojmem abilitace. V běžné češtině se slovo užívá spíše řidčeji a nahrazuje je výraz schopnost, dovednost, nadání či kompetence.. >> detail
Ženské podstatné jméno. Soutěžní přehlídka praktických profesních a řemeslných dovedností osob se zdravotním postižením, pořádaná v národní nebo mezinárodní podobě podle vzoru olympiády. Účastníci, často žáci a absolventi odborných škol i dospělí v zaměstnání, plní v časovém limitu konkrétní úkoly v disciplínách jako kuchařství a cukrařina, kadeřnictví, šití, keramika, grafika, práce s počítačem či servisní služby. Hodnotí se kvalita, přesnost, bezpečnost práce i organizace pracovního postupu. Součástí bývají prezentace škol, chráněných dílen a zaměstnavatelů, workshopy a poradenství k pracovnímu uplatnění. Akce má osvětový rozměr, boří stereotypy a podporuje sebedůvěru i navazování kontaktů. V češtině se píše i s velkým písmenem jako název konkrétní soutěže. Termín je převzat z angličtiny abilympics, složeniny z ability a olympics.. >> detail
Představa, že se život může utvořit bez „rodičovského“ života přímo z neživé hmoty. V moderním pojetí jde hlavně o hypotézy původu prvních živých systémů prostřednictvím chemické evoluce z jednoduchých anorganických a organických sloučenin, na rozdíl od biogeneze.. >> detail
Přídavné jméno označující jev, látku nebo proces vznikající bez přímé účasti živých organismů, tedy původem neživý. Užívá se zejména v geologii, chemii a astrobiologii při popisu vzniku minerálů či organických sloučenin z anorganických prekurzorů (abiogenní syntéza), případně při debatách o původu ropy, zemního plynu nebo metanu (abiogenní hypotéza, abiogenní metan). V ekologii se někdy vztahuje k vlivům prostředí, které nejsou vytvářeny biotou, zde však častěji stojí termín abiotický. Není totožný s anorganický, protože i organická molekula může být abiogenní, pokud vznikla chemickou cestou bez života. Oproti biogenní zdůrazňuje původ a mechanismus tvorby, nikoli jen současnou nepřítomnost života. Etymologicky z předpony a- ve významu ne a z kořene -genní, tvořící či vzniklý.. >> detail
Abionyma (sg. abionymum, z řec. a- ve významu ne, bios život a onoma jméno) jsou v onomastice vlastní jména označující neživé objekty, látky nebo děje. Zahrnují především názvy neživé přírody a kosmických těles, například toponyma, hydronyma, oronyma či astronyma, často i jména pohoří, ostrovů, řek, moří nebo meteorologických jevů. Mívají podobu jednoslovnou i víceslovnou a vznikají jak z domácích apelativ, tak přejímáním a adaptací cizích názvů. Slouží k jednoznačné identifikaci jednotlivin, proto se zkoumá jejich původ, motivace, pravopis, výslovnost i skloňování v běžných textech a na mapách. Protikladem jsou bionyma vztahující se k živým organismům. V češtině se termín užívá hlavně v množném čísle, jednotné číslo je spíše odborné. Hranice mezi abionymy a chrematonymy není jednotná: chrematonyma se často vyčleňují pro názvy lidských výtvorů a institucí.. >> detail
Z řec. a- 'bez, ne-' + bios 'život' + sphaira 'koule'. Souhrn neživých složek a procesů prostředí, které tvoří fyzikálně-chemický rámec pro existenci biosféry. Zahrnuje především atmosféru, hydrosféru a litosféru v rozsahu, kde neprobíhá nebo nehraje podstatnou roli biologická aktivita, případně i oblasti Země či jiných planet, v nichž je život vyloučen, například sterilní horninové masy nebo extrémní podmínky. Termín se užívá v geochemii, ekologii a astrobiologii při popisu toků energie a látek mezi živou a neživou částí planetárního systému a při úvahách o Zemi před vznikem života.. >> detail
