Ablefárie (lat. ablepharia, z řec. a- bez + blepharon víčko) je velmi vzácná, obvykle vrozená vývojová vada, označovaná též jako aplasie očních víček, při níž chybí horní a nebo dolní víčko zcela nebo jen v určitém úseku. Nedostatečné krytí oka vede k poruše mrkání a uzávěru oční štěrbiny a k vysychání povrchu, což způsobuje expoziční keratopatii, eroze rohovky, záněty a v těžkých případech i trvalé poškození zraku. Ablefárie bývá oboustranná a může být spojena s absencí řas, deformitami okrajů víček, hypoplazií střední části obličeje a dalšími malformacemi, typicky v rámci ablefaron-makrostomického syndromu. Diagnóza je klinická, léčba vyžaduje časnou ochranu rohovky (lubrikace, krytí) a následnou rekonstrukční chirurgii. Často je nutná spolupráce oftalmologa a plastického chirurga.. >> detail
Ableismus je postoj nebo systém, který znevýhodňuje či diskriminuje osoby se zdravotním postižením; předpokládá, že „normální“ tělesné a mentální schopnosti jsou hodnotnější, a projevuje se například ve stereotypizaci, vylučování nebo v bariérách bránících plné účasti na životě.. >> detail
Ablepsie (řidčeji ablepsia) je odborný lékařský termín pro úplnou nebo téměř úplnou slepotu, tedy stav, kdy člověk nevnímá světlo nebo je nedokáže zpracovat jako zrakový vjem. Může být vrozená, například při těžkých vývojových vadách oka, nebo získaná úrazem, zánětem, ischemickým poškozením či intoxikací. Příčina leží buď periferně, při postižení rohovky, čočky, sítnice či zrakového nervu, nebo centrálně při lézích zrakových drah a okcipitální kůry, tzv. kortikální slepotě. V neurologii a oftalmologii se slovo používá spíše popisně, jako souhrnné označení ztráty zraku, a často se uvádí vedle synonym amaurosis a caecitas. Odlišuje se od amblyopie, kde je zrak jen oslaben, a od přechodných poruch vidění. Etymologie: novolat. ablepsia z řec. a- bez, blepsis vidění.. >> detail
Abluce je knižní a odborný výraz pro omytí nebo očištění, nejčastěji vodou, někdy i pro celý úkon osobní hygieny. Typicky označuje rituální očistné omývání částí těla konané podle náboženských pravidel jako symbol odstranění nečistoty a přípravy k modlitbě či obřadu. Patří sem například křesťanské omytí rukou kněze při mši (lavabo), muslimská očista před modlitbou (wudú) nebo židovské omývání rukou. V medicíně se užívá i pro hygienické nebo terapeutické proplachování, např. očistu rány, výplach dutin a sliznic. V biologii a chemii může znamenat promývání vzorku či sraženiny k odstranění rozpustných příměsí. Původ je v latinském abluere, smýt, omýt. V běžné češtině zní lehce archaicky, občas ironicky, a někdy se užívá i v množném čísle ve významu ranní mytí. Nezaměňovat s výrazem ablace, tedy odstranění tkáně nebo materiálu.. >> detail
Ablutofilie (z lat. ablutio „omytí“ a řec. -filie „záliba“) je sexuologický termín pro parafilní zájem, při němž člověk pociťuje sexuální vzrušení nebo výraznou erotickou preferenci ve spojení s koupáním, sprchováním, mytím či jinými očistnými rituály. Podnětem může být vlastní hygiena i pozorování nebo účast na mytí druhé osoby, vůně mýdel, pěna, voda, mokré oblečení nebo scénář „připravování“ těla. V konsensuálním rámci může jít o neškodnou variantu sexuality. Za klinicky významnou se považuje tehdy, když je chování nutkavé, vede k utrpení, narušuje vztahy nebo zahrnuje nevyžádané zapojení jiných osob. Nezaměňuje se s obsedantně‑kompulzivní poruchou, kde je mytí motivováno úzkostí z kontaminace, nikoli erotickým uspokojením. Termín se v hlavních diagnostických klasifikacích obvykle neuvádí jako samostatná porucha.. >> detail
