V odborném chemickém či medicínském užití jde o čpavkovou vodu, tedy vodný roztok amoniaku, který je zásaditý a má typicky výrazný štiplavý zápach.. >> detail
Z ř. a- jako zápor a z ř. mneme, paměť. V neurologii a klinické psychologii označuje poruchu paměťových funkcí, kdy je vybavování nebo ukládání informací oslabené až úplně selhává. Může se objevit po poškození mozku, ale někdy také v návaznosti na silnou psychickou zátěž. Typicky se popisuje retrográdní výpadek, při němž se člověk nedokáže rozpomenout na děje z období před začátkem potíží, a u některých pacientů se přidává i narušení práce se slyšenými slovy, takže hůře rozumějí mluvené řeči.;V přeneseném významu se tím myslí výrazné zapomínání nebo jakési vytěsnění minulosti, například když jednotlivec či společnost přehlíží dřívější zkušenosti a jedná, jako by se dřívější události nestaly.. >> detail
Stav, při němž dojde k výraznému oslabení až výpadku paměti, typicky v návaznosti na silný stres, psychický šok nebo jiné traumatizující okolnosti, případně po úrazu. Často nejde o celkové zapomínání, ale o mezeru vztahující se k určitému období či události a může mít i podobu dissociativní reakce, kdy se člověku nedaří vybavit prožité informace i přes jinak zachované intelektové schopnosti.. >> detail
Porucha řeči, při níž má člověk potíže vybavit si a zvolit správné slovo ze své slovní zásoby, hlavně při pojmenovávání osob, předmětů nebo jevů. Řeč může působit jinak poměrně plynule, ale často je přerušovaná váháním, pauzami nebo nahrazováním přesného pojmu opisem. Tento typ se označuje také jako anomická afázie.. >> detail
obrazné (metaforické) označení stavu, při němž si jedinec není schopen ukládat a následně vybavovat nově prožité události, jde tedy o poruchu epizodické paměti, tj. paměti pro osobní zážitky a konkrétní děje v čase a místě. >> detail
Poruchy paměti, především krátkodobé: člověk si nedokáže ukládat a vybavovat nové informace, takže vznikají paměťové mezery, které často nevědomky vyplňuje konfabulacemi, a může být dezorientovaný.. >> detail
Porucha, při níž mozek nedokáže po vzniku onemocnění spolehlivě ukládat nově získané informace a vytvářet z nich trvalejší vzpomínky. Člověk může krátce udržet obsah v bezprostřední paměti, ale po chvíli si nové události nevybaví, jako by se do paměti vůbec nezapsaly. Typicky souvisí s poškozením struktur důležitých pro konsolidaci paměti, zejména hipokampu, zatímco dlouhodobé vzpomínky z období před vznikem poruchy mohou zůstat převážně zachované.. >> detail