Afektualizace (blízké pojmy emocionalizace a afektivizace, z lat. affectus „cit, rozpoložení“ + -alizace) je odborné označení pro proces, při němž se určitý jev, sdělení nebo myšlenkový obsah nabije afektem, tedy výraznou emocí, a je pak prožíván a vyhodnocován spíše podle emocionálního dopadu než podle věcných argumentů. V psychologii se mluví o afektualizaci vzpomínek, představ či vztahů, která může zvyšovat motivaci, ale také zkreslovat úsudek a podporovat impulzivní jednání. V sociologii, politologii a mediálních studiích označuje posun veřejné komunikace k apelům na strach, hněv nebo dojetí, často posilovaný obrazem, hudbou, personalizovaným příběhem či konfliktním rámováním. Afektualizace může zvyšovat mobilizaci a pozornost, zároveň však vede k polarizaci a oslabuje racionální deliberaci.. >> detail
Aference je odborný fyziologický a neurovědní termín pro přívod vzruchů, informací nebo signálů z receptorů a periferních částí organismu směrem do centrální nervové soustavy. Označuje tedy dostředivý tok nervových informací, jímž se do mozku nebo míchy přenášejí například podněty z kožních čidel, svalů, kloubů, vnitřních orgánů nebo smyslových orgánů. V praxi se mluví například o zrakové, sluchové, proprioceptivní, viscerální nebo nociceptivní aferenci podle toho, odkud informace přichází a jaký typ podnětu nese. Tento pojem se používá hlavně ve fyziologii, neurologii, rehabilitaci a neurovědách při popisu vnímání, reflexů, řízení pohybu i zpracování tělesných stavů. Významově stojí v protikladu k eferenci, která označuje odvod signálů z centrální nervové soustavy směrem k výkonným orgánům, například svalům nebo žlázám.. >> detail
Lékařský postup, při kterém se z krve oddělí a odebere nebo vyčistí její vybraná složka, zbytek krve se vrací zpět do oběhu pacienta či dárce a získaná část se dále využívá.. >> detail
Afereze (z řec. aphairesis, odnětí) je odborný termín užívaný hlavně v jazykovědě a v medicíně. V lingvistice označuje hláskovou změnu, při níž se na začátku slova vypustí jedna hláska nebo slabika. Může jít o jev vzniklý v historickém vývoji jazyka i o zkracování v živé, zejména rychlé či nespisovné mluvě. Výsledkem je kratší podoba slova, často jen hovorová varianta (sem místo jsem), někdy však forma, která se může časem rozšířit a ustálit. V češtině bývá častá ztráta úvodního j u tvarů jsem, jsme nebo jdu. Afereze se řadí mezi tzv. elize, spolu se synkopou a apokopou, opakem je prothese. V medicíně se častěji píše aferéza a jde o mimotělní metodu, kdy se odebraná krev přístrojově rozdělí na složky, vybraná složka se odstraní nebo odebere k darování a zbytek se vrací do oběhu, typicky při plazmaferéze nebo trombocytaferéze.. >> detail
