Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail
Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.. >> detail
achbár (také akhbár, z arab. أَخْبَار aḫbār) označuje „zprávy, novinky“, původně množné číslo ke slovu ḫabar „zpráva“. V češtině jde o odborný arabismus užívaný v orientalistikě, islamologii a mediálních studiích pro arabské zpravodajství, popřípadě pro jednotlivé tradiční zprávy o událostech, osobách či výrocích. V klasické arabské historiografii a literatuře jsou achbár krátká vyprávění nebo hlášení, často anekdotická, která autor skládá do kronik a biografických sbírek a někdy je opatřuje isnádem, tedy řetězcem předavatelů. Výraz se objevuje i v názvech periodik a agentur, například al‑Achbár. V češtině bývá ponecháván nesklonný, případně se skloňuje jako mužský neživotný a užitím termínu se zdůrazňuje arabský kulturní kontext.. >> detail
Achillodynie (též achillodynia) je odborné označení pro bolestivý stav Achillovy šlachy a jejího úponu na patní kost. V běžné praxi se někdy popisuje jednoduše jako bolest Achillovy šlachy. Typicky se objevuje po přetížení při běhu a skocích, po náhlém zvýšení tréninku nebo při nevhodné obuvi. Nejde o jednu přesně vymezenou diagnózu, ale o příznakový soubor, který může souviset s tendinopatií, zánětem paratenonu, burzitidou či entezopatií. Projevuje se bolestí při chůzi a odrazu, ranní ztuhlostí a citlivostí na pohmat, někdy i otokem a ztluštěním šlachy. Diagnóza je převážně klinická, k upřesnění se používá ultrazvuk nebo MRI. Léčba zahrnuje dočasné omezení zátěže, fyzioterapii s excentrickým posilováním, chlazení a ortopedické pomůcky, výjimečně operaci. Slovo je odvozeno z Achilleus a řec. odyné, bolest.. >> detail
Achlorhydrie (z řec. a- bez a chlorhydria, tedy kyselost žaludeční šťávy) je lékařský termín pro stav, kdy v žaludeční šťávě chybí měřitelná kyselina chlorovodíková a pH zůstává vysoké i po stimulaci sekrece. Na rozdíl od hypochlorhydrie nejde jen o snížení, ale o prakticky nulovou tvorbu kyseliny parietálními buňkami. Nejčastěji provází autoimunitní atrofickou gastritidu a perniciózní anémii, může vzniknout po resekci žaludku nebo u pokročilého chronického zánětu či nádoru. Důsledkem bývá dyspepsie, horší trávení bílkovin, snížené vstřebávání železa a vitaminu B12, vyšší náchylnost k infekcím a bakteriálnímu přerůstání. Diagnostika využívá měření intragastrického pH, endoskopii s biopsií a posouzení laboratorních deficitů. Léčba je zaměřena na vyvolávající příčinu a substituci chybějících živin.. >> detail
Achloroblepsie (též zelená barvoslepost) je odborný, dnes spíše řídký termín z oftalmologie pro poruchu barevného vidění, při níž je výrazně snížena nebo chybí schopnost vnímat a rozlišovat zelenou složku spektra. Zelené odstíny pak splývají s šedí, žlutí či hnědí a mohou se zaměňovat i s červenou. Nejčastěji jde o vrozený stav způsobený chyběním nebo poruchou funkce čípků citlivých na střední vlnové délky, což odpovídá deuteranopii nebo deuteranomálii. Vzácně může být získaná při onemocnění sítnice, zrakového nervu nebo zrakové kůry. Zraková ostrost bývá zachována, obtíže se projeví hlavně tam, kde barva nese informaci, například u dopravních signálů. Diagnostika se opírá o testy barevného vidění a náprava je převážně kompenzační. Název je odvozen z řeckých kořenů a- bez, chloros zelený a blepsis vidění.. >> detail
