(latinsky doslova další jméno, pl. agnomina) v antickém Římě doplňkové jméno připojované k oficiálnímu jménu, zpravidla jako další cognomen u společensky významných osob. Fungovalo jako přízvisko nebo přídomek, často odvozené od zásluh, původu či nápadné vlastnosti, a nejde o záměrně zvolený pseudonym.. >> detail
Latinské podstatné jméno odvozené od agnoscere, označuje rozpoznání a potvrzení identity, tedy postup, při němž se zjišťuje, zda je určitá osoba nebo věc totožná s tím, za co je považována, často podle charakteristických znaků či podkladů.. >> detail
Neuropsychologické postižení, při němž je narušené rozpoznávání a správné porozumění vjemům. Smyslové orgány mohou fungovat normálně, ale člověk přesto nedokáže spolehlivě identifikovat například předměty, tváře nebo zvuky, často v souvislosti s poškozením mozku po úrazu či cévní příhodě.;V medicíně označení pro stav, kdy ani po vyšetřeních nelze s jistotou určit, jaká diagnóza je správná, protože projevy onemocnění jsou nejednoznačné nebo se překrývají s jinými stavy.. >> detail
Epistemologický postoj, který tvrdí, že k jistému poznání se dostaneme jen skrze bezprostřední smyslovou zkušenost, zatímco to, co ji přesahuje, zůstává pro člověka v principu nedostupné a neověřitelné, typicky včetně metafyzických tvrzení.. >> detail
Epistemologický postoj, podle něhož člověk může získat jisté poznání jen z přímé smyslové zkušenosti a to, co leží mimo ni, je v principu nepoznatelné.;V náboženském a filozofickém kontextu jde o zdrženlivé stanovisko, že existenci Boha či nadpřirozena nelze spolehlivě potvrdit ani vyvrátit, protože pro takové tvrzení nemáme dostatečné poznávací prostředky.. >> detail
přesvědčení, že mimo bezprostřední smyslovou zkušenost nelze svět ani jeho podstatu spolehlivě poznat, vše, co leží za hranicí pozorování a prožitku, je pro člověka v zásadě nepoznatelné. >> detail
Agnostický (z řec. a- „ne“ + gnósis „poznání“) označuje postoj v náboženské filozofii a teorii poznání, který tvrdí, že existenci Boha, božstev nebo povahu poslední skutečnosti nelze s jistotou poznat, popř. že pro takové poznání nemáme dostatek ověřitelných důkazů, a proto je rozumné zdržet se kategorických soudů. Agnostický člověk tak může náboženské otázky ponechávat otevřené, na rozdíl od teisty (přitakává) i ateisty (odmítá), a důraz klade na meze lidského poznání a na metodickou zdrženlivost. V češtině se užívá i ve spojeních agnostický skeptik, agnostický teismus nebo agnostické stanovisko, přeneseně znamená nezávislý na konkrétní škole, technologii, platformě či značce, např. technologicky agnostický nástroj použitelný v různých prostředích.. >> detail