V medicíně se tímto přídavným jménem popisuje stav nebo projev, který se podobá astmatu, typicky se projevuje dušností, někdy i pískoty při dýchání, ale nemusí jít o skutečné bronchiální astma. Původ je v řečtině, kde asthma označuje dušení či ztížené dýchání.. >> detail
V medicíně jde o označení pro působení nebo přípravek, který dokáže zklidnit astmatický stav tím, že uvolní stažené dýchací cesty a přeruší či výrazně zeslabí probíhající záchvat dušnosti. Termín vychází z řec. asthma a lysis a objevuje se hlavně u prostředků s bronchodilatačním účinkem.. >> detail
Oční refrakční porucha, při níž se kvůli nestejné křivosti rohovky světelné paprsky nespojí do jednoho společného ohniska, takže na sítnici nevzniká ostrý obraz, ale rozmazaný či deformovaný. Může se projevovat horším rozlišováním detailů a únavou očí a obvykle se dá korigovat brýlemi s cylindrickou složkou nebo kontaktními čočkami.;Optická aberace v zobrazovacích soustavách, kdy se paprsky v různých směrech nezaostří do stejné roviny, takže bodový objekt se nezobrazí jako bod, ale spíše jako protáhlá stopa. To může snižovat ostrost například u fotografických objektivů nebo dalekohledů.. >> detail
Podle některých psychologických autorů se u části lidí s astmatem může objevovat soubor rysů a způsobů prožívání, například výrazná úzkost a napětí s nepříznivými tělesnými projevy (zejména v oblasti dýchání a srdce), panické stavy, strach ze smrti či „zešílení“, pocity dušení a nedostatku vzduchu, neurovegetativní labilita, epizody derealizace, návaly horka nebo chladu, tlak, nepříjemné pocity či bolest na hrudi, pocity méněcennosti, pesimistický postoj k životu, přehnaná zdvořilost, nadměrná čistotnost a pořádkumilovnost až perfekcionismus a také zvýšená závislost na rodičích. V anamnéze se někdy uvádějí konflikty s matkou, která je popisována jako tzv. astmatogenní: má tendenci děti slovně odmítat, netoleruje křik (děti si pak mohou zvykat zadržovat dech) a zároveň na ně klade přehnané nároky na urychlený vývoj a bezchybnost, čímž je vede k perfekcionismu (tzv. anální charakter). Předpokládá se rovněž, že děti mohly být vtaženy do partnerských konfliktů rodičů, které rodina neuměla otevřeně řešit a spíše je popírala nebo navenek zlehčovala, dítě pak mohlo „unikat“ do nemoci. Rodinná komunikace je popisována jako nevěcná, rigidní a setrvávající v dlouhodobě negativních, nežádoucích až abnormálních vzorcích chování a prožívání. V některých popisech se také uvádí častější výskyt silného kouření v rodině.. >> detail