Abdominalgie (též abdominalgia) je odborný lékařský termín pro bolest v oblasti břicha, tedy v prostoru mezi dolním okrajem žeber a třísly. Slovo vzniklo spojením latinského abdomen (břicho) a řeckého algos (bolest). Neoznačuje jednu konkrétní nemoc, ale příznak, který může mít velmi rozdílné příčiny, od dietní chyby, funkčních poruch trávení či střevní infekce přes zánět slepého střeva, žlučníku nebo slinivky a vředovou chorobu až po gynekologická onemocnění, močové kameny nebo akutní cévní příhody v dutině břišní. Popisuje se podle lokalizace a charakteru, například kolikovitá, pálivá, tlaková, a podle trvání jako akutní či chronická. V odborných zprávách se užívá jako synonymum výrazů abdominální bolest a bolest břicha, často spolu s hodnocením doprovodných projevů jako zvracení, průjem, horečka nebo krev ve stolici.. >> detail
abdominalis (lat., vysl. abdominális) = břišní, vztahující se k břichu a k oblasti abdomen, tedy k břišní stěně a břišní dutině s uloženými orgány. Odborné latinské přídavné jméno 3. deklinace (abdominalis, -e) odvozené od substantiva abdomen, břicho. V anatomické nomenklatuře se používá k přesnému určení polohy, průběhu nebo části orgánu a je v rodu a čísle shodné s řídicím podstatným jménem, např. aorta abdominalis (břišní aorta), pars abdominalis oesophagi (břišní část jícnu), segmentum abdominale (břišní úsek). V klinických zprávách a chirurgii označuje nálezy a výkony v dutině břišní, např. trauma abdominalis, incisio abdominalis. Mimo medicínu se s ním lze setkat i jako s latinským druhovým jménem v biologii, kde popisuje znak na zadečku či na břiše. V češtině se obvykle překládá jako abdominální či břišní.. >> detail
Abdominoplastika je chirurgický zákrok plastické chirurgie, při němž se odstraňuje přebytečná kůže a tuk z oblasti břicha a zároveň se může zpevnit a sešít povolená přední břišní stěna, zejména při diastáze přímých břišních svalů. Operace se provádí v celkové anestezii, řez bývá veden v podbřišku tak, aby se dal skrýt v prádle, a u většího rozsahu se upravuje i poloha pupku. Indikována je nejčastěji po výrazném zhubnutí, po těhotenství nebo při ochablosti kůže věkem, má rekonstrukční i estetický cíl zlepšit konturu trupu a odstranit kožní převisy. Někdy se kombinuje s liposukcí. Nejde o metodu hubnutí, vyžaduje stabilní hmotnost, nekouření a realistická očekávání. Rizika zahrnují krvácení, infekci, serom, trombózu, nekrózu okrajů rány, poruchy hojení, změny citlivosti a trvalou jizvu, po operaci se nosí kompresní prádlo a omezuje námaha několik týdnů.. >> detail
abduktor (z lat. abductor, odvádějící, od slovesa abducere odvést, odtáhnout) je v anatomii a medicíně sval nebo svalová skupina, jejíž hlavní funkcí je abdukce, tedy odtažení části těla od střední roviny nebo od osy končetiny. Nejčastěji se mluví o abduktorech kyčle a ramene, které zvedají a odtahují stehno či paži do strany, a o drobných abduktorech prstů a palce. Správná činnost abduktorů stabilizuje pánev při chůzi a běhu, jejich oslabení se může projevit kulháním a Trendelenburgovým příznakem. V rehabilitaci a fitness se termín užívá i pro cviky na posílení abduktorů, lidově unožování. V klinické praxi označuje také ortopedické a rehabilitační pomůcky udržující končetinu v abdukčním postavení, například abdukční polštář nebo dlaha po operaci kyčelního kloubu či při léčbě vývojové dysplazie. Protiklad: aduktor.. >> detail
Abdžad (též abjad) je typ hláskového písma, v němž základní znaky zapisují především souhlásky. Název je odvozen z arabského označení tradičního pořadí písmen abjad hawwaz. Samohlásky se obvykle nevyznačují, případně jen volitelně pomocí diakritiky, pomocných značek nebo tzv. matres lectionis. V arabštině a hebrejštině se proto pro přesné čtení používají vokalizační systémy, například harakát a niqqud. Správnou vokalizaci doplňuje čtenář z kontextu, morfologických vzorců a znalosti jazyka. Abdžady jsou typické pro semitské jazyky, patří sem zejména písmo arabské, hebrejské, syrské a jejich historické předchůdce včetně fénického. Právě z fénické tradice se odvíjí vývoj mnoha pozdějších abeced, když řečtina část souhláskových znaků převzala jako označení samohlásek. V typologii se abdžad liší od abecedy i od abugidy tím, že samohlásky nejsou základní a systematicky povinnou součástí zápisu.. >> detail
Ábeles je výraz z karetní hantýrky pro zvláštní způsob rozdávání karet v tarokách. Jde o variantu rozdání, při níž se nejprve odloží 6 karet do talonu a zbytek se nerozdává „rovnoměrně po šesti dokola“, ale v jiném pořadí, aby se změnila skladba ruky jednotlivých hráčů. V jedné běžně popisované podobě dostane po založení talonu rozdávající (zadák) 6 karet, poté obdrží každý z ostatních hráčů postupně 12 karet a nakonec si rozdávající vezme posledních 6 karet, takže i on má celkem 12. Název se uvádí jako odvozený od vídeňské kavárny, kde se tento způsob rozdávání na začátku 20. století používal.. >> detail
