V medicíně a histopatologii označení pro cystadenom, tedy nádor vycházející ze žlázové výstelky, která vytváří dutiny podobné cystám a do jejich vnitřku uvolňuje sekret. Často má spíše nezhoubný charakter a může se objevit v různých žlázových tkáních, například v oblasti vaječníku.. >> detail
V lékařství jde o radiologickou zobrazovací techniku, při níž se do žlázy nebo jejích vývodů aplikuje kontrastní látka a následně se provede rentgenový snímek, aby bylo možné lépe posoudit tvar a případné změny. Název je odvozen z řeckého základu aden ve významu žláza a zakončení -graphia ve smyslu záznam či popis.. >> detail
adenoida (med.) nosohltanová mandle, shluk lymfatické tkáně v klenbě a zadní stěně nosohltanu, součást Waldeyerova lymfatického okruhu, který se podílí na místní slizniční imunitě a u dětí zachycuje a „učí“ imunitní systém na vdechované infekce. V běžné řeči se označuje jako nosní mandle. Největší bývá přibližně mezi 3.–7. rokem a v pubertě často involuuje, také označení pro její patologické zbytnění (adenoidní vegetace), obvykle po opakovaných infektech či při alergické rýmě, jež může zhoršit nosní dýchání, vyvolat chrápání, hyponazalitu, spánkové apnoe, chronickou rýmu a opakované záněty středního ucha s převodní nedoslýchavostí z důvodu uzávěru ústí Eustachovy trubice. Diagnózu stanovuje otorinolaryngolog pohledem do nosohltanu, často endoskopicky. Léčba je konzervativní (např. nosní kortikosteroidy) nebo chirurgická (adenoidektomie). Etymologie: z řec. aden (žláza) a -eidos (podoba).. >> detail
Typický vzhled obličeje při zbytnění nosohltanové mandle (adenoidní vegetace), označovaný také jako facies adenoidea: člověk mívá pootevřená ústa, nedýchá nosem, dýchá hlavně ústy a může působit zasněně či nechápavě. Často bývají současně zvětšené i patrové mandle (tonzily).. >> detail
Vědní disciplína v medicíně a biologii, která se věnuje žlázám, jejich stavbě a funkci a zároveň zkoumá chorobné změny a poruchy, jež mohou postihovat tkáně s vnější i vnitřní sekrecí.. >> detail
Medicínský termín odvozený z řeckých kořenů vztahujících se ke žláze a mízní tkáni. Označuje smíšený, obvykle nezhoubný nádor vycházející ze žlázového epitelu, u něhož je výrazně zastoupena i lymfoidní (mízní) složka ve stromatu. Často se popisuje ve slinných žlázách, zejména v oblasti příušní, a mikroskopicky může mít cystické či papilární uspořádání.. >> detail
V medicíně označení pro nezhoubný nádor vznikající ze žlázového epitelu. Pojmenování vychází z řeckého aden, tedy žláza. Pod mikroskopem se tyto nádory často snaží napodobit běžnou architekturu žlázy a mohou mít například acinární nebo cystický vzhled, někdy i folikulární uspořádání. Adenomy se mohou objevit v různých orgánech, občas vyvolávají potíže tlakem na okolí nebo nadměrnou tvorbou hormonů. Termín Adenoma destruens se používá pro variantu s místně agresivním růstem, která dokáže okolní tkáň narušovat, i když si zachovává základní obraz adenomu.. >> detail
