Acinus (z lat. acinus, bobule) je v anatomii a histologii malá funkčně‑morfologická jednotka žlázy nebo plicní tkáně. U exokrinních žláz označuje kulovitý až alveolární shluk sekretorických buněk obklopujících drobné lumen, z něhož se sekret odvádí do vývodů. Od lalůčku (lobulu) se liší měřítkem: acinus je nejmenší vlastní sekreční oddíl a jeho buňky mohou být doplněny myoepiteliální vrstvou. Podle typu buněk se rozlišují serózní, mukózní a smíšené aciny a jejich stavba se hodnotí např. při pankreatitidě, sialadenitidě či u nádorů. V plicích se acinus chápe jako úsek parenchymu za terminálním bronchiolem, zahrnující respirační bronchioly, alveolární chodbičky a alveoly, tedy nejmenší část skutečně zajišťující výměnu plynů. V hepatologii se užívá pojem jaterní acinus pro zónově uspořádanou jednotku prokrvení.. >> detail
Aklimatizace, tedy postupné přivyknutí organismu na nové klimatické podmínky po změně prostředí, například po přestěhování do jiné oblasti. Zahrnuje řadu adaptačních změn, díky nimž člověk, zvíře nebo rostlina lépe snáší místní teplotu, vlhkost a další podmínky.. >> detail
Rozšířená resuscitace navazující na základní postupy, zahrnuje například elektrickou defibrilaci, monitoraci elektrické aktivity srdce (EKG) a podávání léků i infuzních roztoků.. >> detail
Advanced Cardiac Life Support, rozšířená kardiopulmonální resuscitace (zahrnuje například elektrickou defibrilaci, sledování elektrické aktivity myokardu, podávání léků a infuzních roztoků). >> detail
Akné u novorozenců, které ve většině případů bez léčby samo odezní během několika měsíců, častěji se vyskytuje u chlapců než u dívek. Označuje se také jako kojenecké (baby) akné.. >> detail
novorozenecké akné, které obvykle samo odezní během několika měsíců, častěji se vyskytuje u chlapců než u dívek, označuje se také jako kojenecké neboli baby akné. >> detail
Aknémie, v medicíně název pro vrozenou redukční vadu, při níž se dolní končetiny během vývoje plodu nevytvoří, případně jsou přítomny jen jako výrazně zakrnělé zbytky. Označení vychází z řecké záporné předpony a- a z kořene kneme ve smyslu holeň.. >> detail
V medicíně, hlavně v psychiatrii, označuje acoasma sluchový klam, tedy situaci, kdy člověk slyší zvuky, které ve skutečnosti nevznikají. Mívá podobu jednoduchých nehlasových zvuků, například klepání, a termín je odvozen z řeckého akuein ve významu slyšet, naslouchat. Takové vjemy se mohou objevit u psychických poruch, ale i při některých neurologických stavech nebo po užití návykových látek.. >> detail