Aglutinovat (z lat. agglutinare „slepit“) znamená vyvolat či podpořit aglutinaci, tj. shlukování buněk nebo drobných částic do větších celků. V biologii a medicíně jde typicky o spojování buněk či mikroorganismů zprostředkované vazbou protilátek na antigeny, případně o slepování vyvolané změnou prostředí (pH, ionty, teplota). Termín se používá v imunologii, hematologii a mikrobiologii, např. u aglutinačních testů, sérologické diagnostiky a určování krevních skupin, kde se hodnotí vznik viditelných shluků. Výsledný aglutinát se často posuzuje okem nebo mikroskopem. Přeneseně může znamenat i prosté „slepení“ prvků, v jazykovědě tvořit slova aglutinací, tj. řetězit afixy k základu tak, že každý afix vyjadřuje zpravidla jeden gramatický význam a hranice morfémů zůstávají zřetelné.. >> detail
Latinské označení pro seskupení či shromáždění do houfu, tedy shluk nebo zástup, odvozené od slovesa agere ve smyslu pohánět.;V medicíně výraz Agmina Peyeri, též noduli lymphatici aggregati Peyeri, pro nápadné shluky lymfatické tkáně ve sliznici tenkého střeva, známé jako Peyerovy pláty a důležité pro místní imunitní reakce.. >> detail
Agnatie (též agnace) je právně a antropologicky vymezené příbuzenství po mužské, otcovské linii. V klasickém římském právu označovala okruh osob pod společnou otcovskou mocí (patria potestas) nebo těch, které by pod ní byly, kdyby žil společný mužský předek. Zahrnovala i vztahy vzniklé adopcí, takže nebyla totožná s čistě biologickým původem, ale s příslušností k otcově rodině a rodu nesoucímu jméno. V dědickém a rodinném právu podle agnatie často určovalo pořadí dědiců a práva členů rodu. Od pozdní antiky ji postupně vytlačovala kognatie, sledující příbuzenství „podle krve“ i přes ženskou linii. Dnes se termín užívá hlavně v historii, genealogii a při popisu patrilineárních společností, často v sousloví agnatické příbuzenství. Souvisí s pojmem agnát, tedy příbuzný po otci. Původ je v lat. agnatio.. >> detail
Védský a hinduistický bůh ohně, personifikace ohně jako kosmické síly i jako posvátného plamene na domácím ohništi a v obětním rituálu. V Rigvédě patří k nejčastěji vzývaným božstvům a hymny často začínají jeho oslovením. Agni je chápán jako kněz a posel, který „přenáší“ obětiny k ostatním bohům, a proto zprostředkovává vztah mezi lidmi a božským světem. V rituálu může znamenat také konkrétní obětní oheň, jímž se očišťuje a kterým se provázejí přechodové obřady, včetně pohřbu. Symbolizuje teplo, světlo, očistu a proměnu, může být blahodárný i ničivý, a v pozdější tradici je také strážcem jihovýchodního směru. Etymologicky souvisí s indoevropským označením ohně, srov. lat. ignis, sanskrtské slovo agni znamená oheň, přeneseně žár či spalující energii, jméno Agni se užívá i jako vlastní název, např. pro indickou řadu balistických raket.. >> detail
