Lékařský pojem pro neurčitě vymezené bolestivé obtíže postihující okrajové části těla, typicky prsty a další periferii končetin, bez bližší specifikace původu. Název je odvozen z řeckých kořenů akros ve smyslu krajní a pathos jako choroba či utrpení, v praxi se někdy zvažují i souvislosti s nervovým nebo cévním postižením.. >> detail
V anatomii a antropometrii jde o orientační bod na patě, který leží nejvíce dorzálně, tedy nejvýše směrem k hřbetu nohy. Termín je odvozen z řeckého akros ve významu krajní a může sloužit jako referenční místo při popisu tvaru paty nebo při měřeních nohy.. >> detail
Biologie a medicína: přídavné jméno odvozené z řec. akros a soma, používá se pro vše, co souvisí s akrosomem. Akrosom je čepičkovitá část na předním konci hlavičky spermie, která obsahuje enzymy podílející se na průniku obaly vajíčka.. >> detail
Cytogenetický jev pozorovaný při meióze, kdy se homologní chromozomy nespojí souvisle po celé své délce, ale vytvoří kontakt jen v okrajových, obvykle koncových úsecích například u telomer. Jde o neúplnou synapsi v průběhu redukčního dělení, která může být spojena i se sníženým rozsahem rekombinace.. >> detail
Latinské rčení doslova „hra je dohrána“ nebo „příběh je u konce“ (acta = odehraná, vykonaná, est = je, fabula = hra, vyprávění). V latině je fabula ženského rodu, proto se příčestí acta shoduje v rodě i čísle a někdy se setkáme i s pořádkem slov „Fabula acta est“. Původně šlo o závěrečnou formuli římského divadla, po níž následovala výzva k potlesku „plaudite“ a která oznamovala ukončení představení. Podle Suetonia ji měl na smrtelné posteli pronést císař Augustus ve znění „Acta est fabula, plaudite“, čímž přirovnal svůj život k roli na jevišti. V novověku se citát užívá přeneseně pro definitivní uzavření událostí, epochy nebo vlastního působení, často s ironickým či melancholickým podtónem. V češtině se objevuje v literatuře, humanitních oborech i publicistice jako knižní závěrečná poznámka typu „je konec, dohráno“.. >> detail
Latinské rčení „Acta, non verba“ doslova znamená „činy, ne slova“. V latině je acta „to, co bylo vykonáno“, tedy skutky či výsledky, a verba jsou „slova“ ve smyslu prohlášení a slibů, částice non vyjadřuje zápor. Úsloví zdůrazňuje, že věrohodnost člověka, instituce nebo projektu se má posuzovat podle konkrétních činů, práce a odpovědnosti, nikoli podle řečnických gest, programových tezí či morálních deklarací. V komunikaci funguje jako apel k praktickému jednání nebo jako výtka proti planým slibům a verbalismu. Užívá se jako motto škol, spolků, dobrovolnických a skautských organizací i jako stručná rétorická vsuvka v debatě. V češtině funguje jako nesklonný citát, často psaný kurzivou, někdy i bez čárky. Objevuje se i v blízké variantě „Facta, non verba“. Významově se blíží rčení „skutek je víc než slovo“.. >> detail
ACTH (adrenokortikotropní hormon, angl. adrenocorticotropic hormone) je peptidový hormon vznikající v předním laloku hypofýzy štěpením proopiomelanokortinu (POMC). Jeho uvolňování řídí hypotalamický CRH, má výrazný cirkadiánní rytmus s ranním maximem a zvyšuje se při stresu. ACTH se váže na receptory v kůře nadledvin a podporuje hlavně tvorbu a sekreci kortizolu, částečně i nadledvinových androgenů. Kortizol pak působí negativní zpětnou vazbou a tlumí další sekreci ACTH. Protože je ACTH příbuzné melanocytostimulačním hormonům, může jeho nadbytek provázet hyperpigmentace. Stanovení plazmatického ACTH a stimulační test se syntetickým analogem (kosyntropinem) pomáhají odlišit příčiny Cushingova syndromu a hodnotit nedostatečnost nadledvin, např. u Addisonovy choroby.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z řeckého aktis-aktinos ve smyslu paprsek, používané pro jevy nebo změny vznikající vlivem záření, často ultrafialového se schopností vyvolat fotochemické účinky, někdy také ve významu související s radioaktivitou. >> detail
