Akinakes, podstatné jméno rodu mužského neživotného, je název pro krátký meč nebo dlouhou dýku užívanou v 1. tisíciletí př. n. l. v oblasti černomořských stepí (Skythové, Sarmatové) a v achaimenovské Persii. Zbraň byla obvykle oboustranně broušená, s rovnou čepelí asi 30 až 60 cm, někdy se středovým žebrem, a s pevnou záštitou. Čepel bývala železná, jílec a kování pochvy často bronzové či z drahých kovů. Nosila se v pochvě na opasku nebo na řemeni u boku a na perských reliéfech je akinakes častým atributem královy stráže a vysokých úředníků, takže sloužil i jako znak hodnosti a dar. V archeologii označuje také typologickou skupinu stepních dýk s charakteristickým tvarem jílce a zdobením. Slovo je převzato z řečtiny a patrně vychází ze staroíránského označení této zbraně. V češtině se používá hlavně v odborných textech o starověké zbroji.. >> detail
Akineza (též akineze, akinesie, z řec. a- bez + kinesis pohyb) je neurologický příznak, při němž člověk nedokáže nebo jen s velkou obtíží zahájit a udržet volní pohyb. Je krajním projevem poruchy hybnosti, na niž mírněji navazují bradykineze a hypokineze, tedy zpomalení a zmenšení amplitudy pohybů. Nejde o klasickou paralýzu způsobenou poruchou svalů či periferních nervů, svalová síla může být zachována, problém je v centrálním řízení motoriky, často v okruzích bazálních ganglií. Projevuje se chudostí spontánních pohybů, ztuhnutím, „zamrznutím“ při startu chůze, potížemi se vstáváním, sníženou mimikou a omezenými gesty. Typicky se vyskytuje u Parkinsonovy nemoci a dalších parkinsonských syndromů, může se objevit i po cévní mozkové příhodě, při katatonii nebo jako nežádoucí účinek antipsychotik. Léčba se řídí příčinou a zahrnuje farmakoterapii i rehabilitaci.. >> detail
