Aerátor (z lat. aer, vzduch, česky provzdušňovač) je zařízení nebo nástroj určený k aeraci, tedy k přivádění a jemnému rozptylu vzduchu či kyslíku do kapaliny nebo půdy a k jejich promíchání. Uplatňuje se v čističkách odpadních vod, rybníkářství, akvaristice, průmyslových nádržích i v potravinářství, kde zvyšuje okysličení, omezuje zápach, podporuje biologické procesy a může napomáhat odplynění. Důležitými parametry bývají průtok vzduchu, velikost bublin, příkon, hlučnost a odolnost vůči zanášení. Konstrukčně může mít podobu mechanického míchadla s rotorem, dmychadla s difuzory, injektoru s Venturiho tryskou nebo perforovaného válce. V sanitární technice se jako aerátor označuje také vložka na výtoku vodovodní baterie, která přisává vzduch do proudu, tvaruje paprsek a často snižuje spotřebu vody. V běžné praxi se tomuto dílu často říká perlátor.. >> detail
specializovaný typ rostlinného pletiva obsahující velké mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem, který slouží k transportu plynů mezi nadzemními a podzemními částmi rostlin, zejména u druhů rostoucích v zaplavených nebo vodních prostředích. Buňky aerenchymu jsou často hvězdicovitého tvaru. Toto pletivo umožňuje difúzi kyslíku z listů do kořenů, čímž zajišťuje jejich zásobení kyslíkem v anaerobních podmínkách (např. v bahnitých nebo zaplavených půdách), a zároveň odvádí oxid uhličitý a další plyny z kořenů do atmosféry. Aerenchym se vytváří buď schizogenně (rozestupováním buněk během vývoje) nebo lyzogenně (programovaným odumíráním buněk), přičemž druhý způsob je často indukován stresovými podmínkami jako hypoxie. Toto adaptivní pletivo je typické pro mokřadní rostliny jako rákos, orobinec nebo rýže, ale může se vytvářet i u suchozemských rostlin vystavených zaplavení. Kromě transportu plynů aerenchym také snižuje metabolické náklady na udržování tkání v anaerobních podmínkách a přispívá k plovoucí schopnosti vodních rostlin.. >> detail
Aericura [aerikura], ž. Novotvar z mezinárodních kořenů aer- (řec. aér, „vzduch“) a lat. cura („péče“, „léčba“). Označuje soubor opatření a služeb zaměřených na dlouhodobé zlepšování kvality vzduchu v budově nebo v konkrétní místnosti. Typicky zahrnuje měření a vyhodnocování parametrů vnitřního ovzduší (CO2, prachové částice, VOC, relativní vlhkost), návrh režimu větrání, filtraci či čištění a plánovaný servis vzduchotechniky. Cílem je snížit zdravotní rizika, únavu a nepohodu a zároveň splnit hygienické požadavky. Významově se blíží anglickým výrazům air care nebo indoor air quality management. V češtině se výraz objevuje hlavně v marketingu a projektových názvech a není plně standardizován. V praxi může jít o název balíčku služeb, aplikace nebo auditu, který propojuje senzory, provozní nastavení a údržbu. Nezaměňovat s aerokúrou (aeroterapií), kde je „vzduch“ léčebným prostředkem pro člověka.. >> detail
Aerifikace (z řeč. aḗr, vzduch, a z lat. facere, činit) je cílené provzdušňování, tedy přivádění vzduchu nebo čistého kyslíku do kapaliny, suspenze či pórovitého materiálu tak, aby se zvýšila koncentrace rozpuštěného O2 a vznikly aerobní podmínky. Používá se hlavně ve vodním hospodářství a biotechnologiích, např. v aktivačních nádržích čistíren odpadních vod, při úpravě pitné vody, v akvakultuře nebo při fermentacích, kde podporuje činnost aerobních mikroorganismů, nitrifikaci a oxidaci redukovaných sloučenin, současně může odstraňovat CO2, sirovodík a pachy odvětráním. Provádí se například jemnobublinnými difuzory, povrchovými aerátory nebo intenzivním mícháním. V pedologii se termín užívá i pro zlepšení výměny plynů v půdě. Blízké výrazy jsou aerace, provzdušnění a okysličování.. >> detail
