Abrazit je technický termín pro umělé brusivo neboli abrazivo, tedy tvrdý zrnitý materiál určený k broušení, leštění nebo tryskání povrchů. V praxi jde často o syntetický oxid hlinitý vyráběný tavením bauxitu v elektrické peci (elektrokorund), dodávaný jako zrno různých frakcí nebo jako součást brusných kotoučů a smirkových pásů. Používá se při opracování kovů, kamene i keramiky, kde je potřeba rychlé odebírání materiálu a současně kontrolovaná drsnost. Slovo souvisí s pojmy abraze a abrazivní a vychází z latinského základu pro obrušování. V některých hutnických a strojírenských textech se jako Abrasit či „abrazit“ označují také otěruvzdorné materiály (např. speciální litiny nebo oceli) určené pro díly dlouhodobě namáhané otěrem, jako jsou skluzy, dopravníky nebo oběžná kola čerpadel.. >> detail
V technice a materiálových vědách označuje něco, co slouží k obrušování nebo má schopnost povrch mechanicky obrousit, typicky díky přítomnosti tvrdých zrn či částic jako u brusiv a lešticích prostředků.;V medicíně a kosmetice se tím popisuje účinek, který tkáň mechanicky odírá a může způsobovat drobné odřeniny či podráždění kůže nebo sliznic.. >> detail
Abrazivum (podst. jméno, střední rod, z lat. abrasivus, obrušující) je odborné označení pro abrazivní látku či směs používanou k obrušování, broušení nebo leštění povrchů mechanickým třením. Obvykle jde o tvrdé částice, zrna či krystaly, které při pohybu po měkčím materiálu odřezávají nebo odlupují velmi tenké vrstvy a tím upravují tvar, drsnost nebo odstraňují nečistoty a povlaky. Může být přírodní (pemza, křemen, korund) i syntetické (oxid hlinitý, karbid křemíku), dodává se jako prášek, pasta, suspenze, brusný papír nebo médium pro tryskání. Účinnost a „agresivitu“ určuje tvrdost, velikost a tvar zrna, pojivo a přítlak, proto se abrazivum volí s ohledem na citlivost podkladu. Termín je běžný ve strojírenství, povrchových úpravách, stomatologii i kosmetice.. >> detail
Latinské podstatné jméno ženského rodu s genitivem -onis, etymologicky navázané na l. ab a l. agere. V psychologii a psychiatrii označuje abreaci, tedy odreagování a uvolnění dříve potlačeného citového napětí, často při vybavení stresující nebo traumatické zkušenosti například v rámci psychoterapie.. >> detail
Abreaktivní psychoterapie se snaží vyvolat tzv. abreakci tím, že člověka vede k asociativnímu vybavování vzpomínek na dřívější stresové a traumatické události, v nichž prožíval psychické nebo psychosomatické potíže a často byl ve stavu zúženého vědomí až bezvědomí. Pro usnadnění vybavování a prožívání těchto vzpomínek se někdy používají psychofarmaka navozující stav na pomezí bdění a spánku, případně i inhalační anestetika. V řízeném a bezpečném terapeutickém procesu pak dochází k uvolňování vnitřního napětí, úzkostí a strachů. Patří sem i hlubinná abreaktivní psychoterapie (HAP) a regresivní terapie.. >> detail
Radiologická vyšetřovací metoda nesoucí jméno lékaře Manuela de Abreua, při níž se snímek získá fotografickým zachycením obrazu z fluorescenčního stínítka. V praxi se používala hlavně k rychlému hromadnému vyšetřování hrudníku, například při vyhledávání plicních onemocnění. Původ názvu vychází z Abreuova jména a z výrazu grafein ve významu zaznamenávat.. >> detail
