stav nečinnosti a otupělé lhostejnosti, chybí chuť i vůle něco podnikat a naplňovat své možnosti, rozvíjet vlastní potenciál, protiklad píle a pracovitosti. >> detail
Acefalie (z řec. a- bez + kephalé hlava) označuje bezhlavost, tedy úplné nebo téměř úplné chybění hlavy jako anatomické části. V medicíně jde o vzácnou a krajně závažnou vrozenou vývojovou vadu plodu, při níž se nevytvoří lebka a mozek nebo jsou přítomny jen jejich rudimenty, často při poruše uzávěru neurální trubice. Nález bývá zpravidla neslučitelný se životem a bývá zachycen prenatální diagnostikou, typicky ultrazvukem. V zoologii se termín užívá popisně pro živočichy bez zřetelné hlavy a historicky se objevoval i jako název skupiny mlžů. Přeneseně se acefalie užívá pro stav bez vedoucí autority či centrálního řízení, například o acefalních společnostech nebo institucích v období mocenského vakua. Přídavné jméno acefalní znamená bezhlavý nebo bez vůdce a celé slovo je v češtině převážně odborné.. >> detail
Latinský výraz odvozený od acervus ve smyslu hromada, používá se pro označení drobného nánosu nebo malého shluku částic, například zrnek.;V medicíně jde o tzv. mozkový písek, tedy drobná kalcifikovaná tělíska, která se postupně ukládají v epifýze a s přibývajícím věkem bývají častější.. >> detail
Acetabulum (lat. acetabulum „octová miska, kalíšek“) je odborné anatomické označení pro kloubní jamku pánevní kosti (kyčelní jamku), do níž zapadá hlavice stehenní kosti a s níž vytváří kyčelní kloub. Jamka vzniká srůstem kosti kyčelní, sedací a stydké, na okraji ji prohlubuje chrupavčitý lem (labrum acetabulare) a na dně je acetabulární jamka s tukovým polštářem a vazem hlavice femuru. Tvar, sklon a hloubka acetabula se hodnotí na rentgenu či CT a jsou klíčové pro stabilitu kyčle, pro plánování endoprotézy i pro léčbu zlomenin pánve. V zoologii a parazitologii se acetabulum používá také pro přísavný orgán některých bezobratlých, zejména břišní přísavku motolic.. >> detail
Acetylen (systematicky ethyn, vzorec C2H2) je nejjednodušší alkin, tedy nenasycený uhlovodík s trojnou vazbou mezi dvěma atomy uhlíku. Za normálních podmínek jde o bezbarvý plyn, v čisté podobě téměř bez zápachu, technický acetylen může mít slabý zápach po nečistotách. Je velmi reaktivní a mimořádně hořlavý, se vzduchem a zejména s kyslíkem vytváří široké rozmezí výbušných směsí. Při práci se vyžaduje dobré větrání a ochrana proti zpětnému šlehnutí plamene. Průmyslově se vyrábí hydrolýzou karbidu vápníku nebo krakováním uhlovodíků. V tlakových lahvích se skladuje rozpuštěný v acetonu v porézní hmotě, aby se omezil samovolný rozklad. Oxyacetylenový plamen dosahuje teplot kolem 3200 °C a v organické chemii je acetylen výchozí surovinou i modelovou látkou pro adice na trojnou vazbu.. >> detail
