Vzít si dar je pro člověka zcela přirozené, ale podělit se a něco věnovat tomu, kdo je v nouzi, je skutkem, který se tradičně považuje za téměř božský. Přísloví tím vyzdvihuje štědrost a soucit jako vyšší ctnosti než pouhé přijímání.. >> detail
accipiens et solvens: označení smluvních protistran, kdy jedna strana plnění přijímá a druhá je poskytuje, v právní a účetní praxi vyjadřuje vztah věřitele a osoby, která je povinna dluh uhradit. >> detail
zaměstnanec reklamní či marketingové agentury, který spravuje klientský účet, je hlavním kontaktem pro zákazníka a dohlíží na využití peněz určených na kampaně, často také koordinuje práci interních týmů, připravuje nabídky a průběžně reportuje postup a výsledky. >> detail
Označení převzaté z latiny, odvozené od slova accrescere, které se používá pro přirůstající přídavek nebo nově vytvořený výběžek, typicky drobný anatomický či tkáňový útvar vzniklý narůstáním.. >> detail
acedia (z řec. akēdía, doslova „nepéče“, „nezájem“) je termín z raně křesťanské askeze a mnišství pro stav duchovní malomyslnosti a otupělosti, kdy člověk ztrácí vnitřní chuť k modlitbě, práci a vztahům, které dříve považoval za dobré. Typické jsou nuda, podrážděnost, neklidné přebíhání mezi činnostmi, odpor k vlastnímu povolání a vyhledávání rozptýlení, aby se nemusel setkat se sebou samým. V češtině se často překládá jako duchovní lenost, apatie nebo sklíčenost, nejde však jen o pohodlnost, může se objevit i u jinak pilného člověka. Evagrios Pontikos ji popsal jako „poledního démona“ a tradice ji řadí mezi hlavní neřesti, z nichž se v západní morálce vyvinul hřích lenosti. V moderních textech se pojem acedia užívá i pro existenciální ztrátu smyslu nebo vyhoření a odlišuje se od klinické deprese, i když se některé projevy mohou překrývat.. >> detail
stav nečinnosti a otupělé lhostejnosti, chybí chuť i vůle něco podnikat a naplňovat své možnosti, rozvíjet vlastní potenciál, protiklad píle a pracovitosti. >> detail
Acefalie (z řec. a- bez + kephalé hlava) označuje bezhlavost, tedy úplné nebo téměř úplné chybění hlavy jako anatomické části. V medicíně jde o vzácnou a krajně závažnou vrozenou vývojovou vadu plodu, při níž se nevytvoří lebka a mozek nebo jsou přítomny jen jejich rudimenty, často při poruše uzávěru neurální trubice. Nález bývá zpravidla neslučitelný se životem a bývá zachycen prenatální diagnostikou, typicky ultrazvukem. V zoologii se termín užívá popisně pro živočichy bez zřetelné hlavy a historicky se objevoval i jako název skupiny mlžů. Přeneseně se acefalie užívá pro stav bez vedoucí autority či centrálního řízení, například o acefalních společnostech nebo institucích v období mocenského vakua. Přídavné jméno acefalní znamená bezhlavý nebo bez vůdce a celé slovo je v češtině převážně odborné.. >> detail
