Vrozená vývojová vada, při níž se mícha během embryonálního vývoje vůbec nevytvoří, případně zůstane jen rudimentární. Pojem je odvozen z řeckého a- ve významu bez a myelos, tedy mícha, a řadí se mezi závažné poruchy uzávěru neurální trubice.. >> detail
Lékařské označení pro amygdalitidu, tedy zánět mandlí, nejčastěji patrových, typicky vyvolaný infekcí a provázený bolestí v krku či horečkou. Název je odvozen z ř. amygdalon, mandle.. >> detail
Lékařské označení pro amygdalolit, tedy drobné tvrdé až zvápenatělé usazeniny vznikající v patrových mandlích, nejčastěji v jejich kryptách. Termín vychází z řeckého amygdalon, mandle, a popisuje útvary známé jako tonsilové kameny, které mohou být spojeny například s pocitem cizího tělesa v krku nebo zápachem z úst.. >> detail
Lékařské označení pro operační řez či cílené přerušení mandlovitě tvarované struktury. V neurochirurgii jde o zásah do corpus amygdaloideum, tedy části šedé hmoty v oblasti spánkového laloku patřící k limbickému systému, který se podílí na zpracování emocí a paměti, výkon se může provádět například stereotakticky u vybraných neurologických nebo psychiatrických indikací. V otorinolaryngologii se tím může rozumět i naříznutí patrové mandle jako zákrok na mandlích, třeba k uvolnění komplikovaného zánětu nebo ke zmenšení zvětšené tkáně.. >> detail
Úzkostná fobie, při níž člověk pociťuje výrazný strach z poranění kůže ostrými drápy nebo škrábnutím. Může se projevit panikou už při pouhé představě takového zranění a vést k vyhýbání se zvířatům či situacím, kde hrozí poškrábání.. >> detail
Latinské přídavné jméno odvozené z řec. amylon ve smyslu škrob, vyjadřuje něco škrobového, se škrobem spojeného nebo škrobu podobného.;V biologické a lékařské terminologii označuje struktury či hmoty, které připomínají škrob i svým barvicím chováním, například corpora amylacea.. >> detail
Lékařské označení pro chorobný stav, kdy se v orgánech a dalších tkáních hromadí amyloid, tedy nerozpustný bílkovinný materiál, který svým chováním při některých vyšetřeních připomíná škrob. Ukládání může probíhat místně, ale také postihovat více orgánů současně. Může jít o onemocnění vznikající bez zřejmé vyvolávající příčiny, nebo o následný projev dlouhodobých zánětlivých či infekčních procesů, případně některých systémových chorob. Postupné ukládání amyloidu pak narušuje strukturu a funkci postižených tkání, tento obraz se tradičně označuje jako degeneratio amyloidea.. >> detail
Onemocnění, při němž se v extracelulárním prostoru (mezi buňkami a v okolí cév) ukládají nerozpustné fibrilární bílkoviny – amyloid. Postihovat může různé orgány (např. srdce, ledviny, trávicí trakt aj.) a vede k jejich různě závažnému poškození a poruše funkce. Příčina může být nejasná (primární forma, familiární i nefamiliární), nebo jde o následek dlouhodobých zánětů či některých zhoubných onemocnění (sekundární forma). Ukládaný amyloid může být tvořen různými proteiny, např. lehkými řetězci imunoglobulinů (AL = Amyloid Light chain, light chain), beta2-mikroglobulinem, SAA = Serum Amyloid A, a bývá přítomna i P komponenta (Serum Amyloid P component). U AL formy jsou fibrily tvořeny lehkými řetězci imunoglobulinů, může se objevit jako primární forma nebo vzniká při mnohočetném myelomu. Diagnózu lze potvrdit histologickým vyšetřením tkáně po speciálním barvení (např. Kongo červeň, depozita mají kongofilní charakter). Léčba bývá obtížná a často jen málo účinná.. >> detail
