Aference je odborný fyziologický a neurovědní termín pro přívod vzruchů, informací nebo signálů z receptorů a periferních částí organismu směrem do centrální nervové soustavy. Označuje tedy dostředivý tok nervových informací, jímž se do mozku nebo míchy přenášejí například podněty z kožních čidel, svalů, kloubů, vnitřních orgánů nebo smyslových orgánů. V praxi se mluví například o zrakové, sluchové, proprioceptivní, viscerální nebo nociceptivní aferenci podle toho, odkud informace přichází a jaký typ podnětu nese. Tento pojem se používá hlavně ve fyziologii, neurologii, rehabilitaci a neurovědách při popisu vnímání, reflexů, řízení pohybu i zpracování tělesných stavů. Významově stojí v protikladu k eferenci, která označuje odvod signálů z centrální nervové soustavy směrem k výkonným orgánům, například svalům nebo žlázám.. >> detail
Lékařský postup, při kterém se z krve oddělí a odebere nebo vyčistí její vybraná složka, zbytek krve se vrací zpět do oběhu pacienta či dárce a získaná část se dále využívá.. >> detail
Afereze (z řec. aphairesis, odnětí) je odborný termín užívaný hlavně v jazykovědě a v medicíně. V lingvistice označuje hláskovou změnu, při níž se na začátku slova vypustí jedna hláska nebo slabika. Může jít o jev vzniklý v historickém vývoji jazyka i o zkracování v živé, zejména rychlé či nespisovné mluvě. Výsledkem je kratší podoba slova, často jen hovorová varianta (sem místo jsem), někdy však forma, která se může časem rozšířit a ustálit. V češtině bývá častá ztráta úvodního j u tvarů jsem, jsme nebo jdu. Afereze se řadí mezi tzv. elize, spolu se synkopou a apokopou, opakem je prothese. V medicíně se častěji píše aferéza a jde o mimotělní metodu, kdy se odebraná krev přístrojově rozdělí na složky, vybraná složka se odstraní nebo odebere k darování a zbytek se vrací do oběhu, typicky při plazmaferéze nebo trombocytaferéze.. >> detail