Ahoj je neformální pozdrav užívaný při setkání i při loučení, typicky mezi lidmi, kteří si tykají, a působí přátelsky až familiárně. V mluvené řeči může fungovat i jako krátké „ozvání se“ na dálku nebo zahájení hovoru, v psaní pak jako uvolněný úvod e-mailu či zprávy. V češtině je pevně spjatý také s prostředím trampů, skautů a vodáků, kde se stal znakem sounáležitosti a neformálního stylu. Etymologicky se obvykle vykládá jako převzetí námořnického zvolání z anglického ahoy (často se uvádí i cesta přes němčinu), zatímco „latinská zkratka“ typu Ad honorem Jesu se hodnotí spíš jako populární, ale nejistá legenda.. >> detail
V medicíně označení pro vrozenou vývojovou vadu, kdy je jeden ret nebo oba rty výrazně nedovyvinuté, někdy až téměř chybějí, a stav může být součástí širších rozštěpových či jiných malformací obličeje.. >> detail
V medicíně jde o označení vzácné vrozené vývojové vady, při níž se v průběhu embryonálního vývoje nevytvoří nebo zůstávají výrazně zakrnělé koncové části končetin, zejména ruce a nohy. Název je odvozen z řeckých kořenů vyjadřujících zápor a pojmy pro ruku a nohu a může se objevovat u některých geneticky podmíněných poruch.. >> detail
Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail
Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.. >> detail
achbár (také akhbár, z arab. أَخْبَار aḫbār) označuje „zprávy, novinky“, původně množné číslo ke slovu ḫabar „zpráva“. V češtině jde o odborný arabismus užívaný v orientalistikě, islamologii a mediálních studiích pro arabské zpravodajství, popřípadě pro jednotlivé tradiční zprávy o událostech, osobách či výrocích. V klasické arabské historiografii a literatuře jsou achbár krátká vyprávění nebo hlášení, často anekdotická, která autor skládá do kronik a biografických sbírek a někdy je opatřuje isnádem, tedy řetězcem předavatelů. Výraz se objevuje i v názvech periodik a agentur, například al‑Achbár. V češtině bývá ponecháván nesklonný, případně se skloňuje jako mužský neživotný a užitím termínu se zdůrazňuje arabský kulturní kontext.. >> detail
Archeologické označení odvozené od naleziště Saint-Acheul u Paříže. Jde o raný a dlouho trvající technokomplex staršího a místy i středního paleolitu, který se stal jednou z prvních široce sdílených tradic výroby kamenných nástrojů v tehdy osídlených částech Afroeurasie. Nejstarší doklady pocházejí z Afriky z doby před více než milionem let a později je znám i z Evropy a části Asie. Pro acheuléen jsou typické zejména oboustranně opracované pěstní klíny a další robustní štípané nástroje. S jeho šířením bývá spojován Homo erectus a pozdější archaické formy Homo sapiens, například Homo heidelbergensis.. >> detail
