V medicíně označení pro vrozenou vývojovou vadu, kdy je jeden ret nebo oba rty výrazně nedovyvinuté, někdy až téměř chybějí, a stav může být součástí širších rozštěpových či jiných malformací obličeje.. >> detail
V medicíně jde o označení vzácné vrozené vývojové vady, při níž se v průběhu embryonálního vývoje nevytvoří nebo zůstávají výrazně zakrnělé koncové části končetin, zejména ruce a nohy. Název je odvozen z řeckých kořenů vyjadřujících zápor a pojmy pro ruku a nohu a může se objevovat u některých geneticky podmíněných poruch.. >> detail
Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail
Achalázie je chronická porucha hybnosti jícnu, při níž dolní jícnový svěrač nedokáže při polknutí dostatečně povolit a současně chybí účinná peristaltika těla jícnu. Potrava a tekutiny proto v jícnu stagnují, což vyvolává dysfagii, návraty nestráveného sousta, tlak či bolest na hrudi, pálení žáhy neodpovídající refluxu a postupné hubnutí, někdy i záchvaty kašle z aspirace. Dlouhodobá retence obsahu může vést k megaezofagu, opakovaným aspiracím a mírnému zvýšení rizika karcinomu jícnu. Příčina bývá idiopatická s úbytkem nervových buněk v plexu, vzácně je sekundární například u Chagasovy choroby nebo nádorového postižení. Diagnóza se opírá o jícnovou manometrii, RTG pasáž s baryem a endoskopii k vyloučení překážky. Léčí se endoskopickou dilatací, myotomií (Heller, POEM), botulotoxinem či léky tlumícími tonus svěrače. Název pochází z řec. a- a chálasis, tedy „bez uvolnění“.. >> detail
achbár (také akhbár, z arab. أَخْبَار aḫbār) označuje „zprávy, novinky“, původně množné číslo ke slovu ḫabar „zpráva“. V češtině jde o odborný arabismus užívaný v orientalistikě, islamologii a mediálních studiích pro arabské zpravodajství, popřípadě pro jednotlivé tradiční zprávy o událostech, osobách či výrocích. V klasické arabské historiografii a literatuře jsou achbár krátká vyprávění nebo hlášení, často anekdotická, která autor skládá do kronik a biografických sbírek a někdy je opatřuje isnádem, tedy řetězcem předavatelů. Výraz se objevuje i v názvech periodik a agentur, například al‑Achbár. V češtině bývá ponecháván nesklonný, případně se skloňuje jako mužský neživotný a užitím termínu se zdůrazňuje arabský kulturní kontext.. >> detail
Achillodynie (též achillodynia) je odborné označení pro bolestivý stav Achillovy šlachy a jejího úponu na patní kost. V běžné praxi se někdy popisuje jednoduše jako bolest Achillovy šlachy. Typicky se objevuje po přetížení při běhu a skocích, po náhlém zvýšení tréninku nebo při nevhodné obuvi. Nejde o jednu přesně vymezenou diagnózu, ale o příznakový soubor, který může souviset s tendinopatií, zánětem paratenonu, burzitidou či entezopatií. Projevuje se bolestí při chůzi a odrazu, ranní ztuhlostí a citlivostí na pohmat, někdy i otokem a ztluštěním šlachy. Diagnóza je převážně klinická, k upřesnění se používá ultrazvuk nebo MRI. Léčba zahrnuje dočasné omezení zátěže, fyzioterapii s excentrickým posilováním, chlazení a ortopedické pomůcky, výjimečně operaci. Slovo je odvozeno z Achilleus a řec. odyné, bolest.. >> detail
Achlorhydrie (z řec. a- bez a chlorhydria, tedy kyselost žaludeční šťávy) je lékařský termín pro stav, kdy v žaludeční šťávě chybí měřitelná kyselina chlorovodíková a pH zůstává vysoké i po stimulaci sekrece. Na rozdíl od hypochlorhydrie nejde jen o snížení, ale o prakticky nulovou tvorbu kyseliny parietálními buňkami. Nejčastěji provází autoimunitní atrofickou gastritidu a perniciózní anémii, může vzniknout po resekci žaludku nebo u pokročilého chronického zánětu či nádoru. Důsledkem bývá dyspepsie, horší trávení bílkovin, snížené vstřebávání železa a vitaminu B12, vyšší náchylnost k infekcím a bakteriálnímu přerůstání. Diagnostika využívá měření intragastrického pH, endoskopii s biopsií a posouzení laboratorních deficitů. Léčba je zaměřena na vyvolávající příčinu a substituci chybějících živin.. >> detail
