Aerotaxe (biologie) je druh taxe, tedy orientovaného pohybu, při němž se pohyblivá buňka nebo organismus řídí podle gradientu kyslíku, případně podle dostupnosti vzduchu v prostředí. Patří mezi chemotaxe, protože signálem je chemická látka O2, kterou receptorový systém vyhodnocuje nepřímo přes změny metabolické aktivity. Výsledkem je změna rychlosti a směru pohybu, například úpravou práce bičíků u bakterií. Rozlišuje se pozitivní aerotaxe, směřování k vyšší koncentraci kyslíku, a negativní aerotaxe, únik z příliš okysličených zón. Je důležitá pro vyhledávání optimálních podmínek u aerobů i mikroaerofilů a pro prostorové uspořádání populací v půdě, vodě nebo biofilmech. V experimentu se hodnotí třeba v mikrofluidních testech, kde vzniká stabilní kyslíkový gradient. Z řec. aeros vzduch a taxis uspořádání, přesun.. >> detail
Aeroterapie (z řec. aēr, vzduch, a therapeia, léčení) je léčebná a preventivní metoda využívající cílené působení venkovního nebo technicky upraveného vzduchu na organismus. Historicky byla spojována s otevřenou léčbou tuberkulózy v sanatoriích, dnes se uplatňuje hlavně jako režimové opatření. Nejčastěji zahrnuje pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu, klimatické pobyty v lázeňských, horských či přímořských lokalitách a v užším medicínském smyslu i inhalaci vzduchu nebo kyslíku se sledováním ventilace plic a okysličení krve. Slouží jako doplněk standardní léčby u chronických onemocnění dýchacích cest, v rehabilitaci a rekonvalescenci. Účinek závisí na délce a intenzitě expozice, teplotě, vlhkosti a kvalitě ovzduší, proto se aeroterapie dávkuje individuálně a při alergenech, mrazu či smogu může být nevhodná.. >> detail
medicínský termín mužského rodu, odvozený z řec. aer, aeros ve významu vzduch a řec. thorax hrudník. Popisuje situaci, kdy se v pohrudniční dutině objeví vzduch nebo jiný plyn, čímž může dojít k útlaku plíce a zhoršení dýchání, například po poranění hrudníku nebo spontánně.. >> detail
Aes grave (lat. těžký bronz) je numismatický termín pro nejstarší standardizované bronzové peníze a mince rané Římské republiky a některých italských obcí, vyráběné odléváním do forem. Navazuje na předmincovní bronzové platidlo (aes rude) a na odlévané tyče aes signatum, ale už má pravidelný tvar, výtvarný typ a často i hodnotové značky. Jde o velké, tlusté kusy bronzu, nejčastěji okrouhlé disky, jejichž hodnota byla původně odvozena od hmotnosti. Základní jednotkou byl as a jeho zlomky (semis, triens, quadrans aj.), na tzv. librálním standardu kolem jedné římské libry, později postupně snižované. Typická je ikonografie Janovy dvojhlavy a přídě, ale lokální ražby se liší. Aes grave předchází stříbrnému denárovému systému a je důležité pro datování nálezových celků i studium počátků římské monetární ekonomiky.. >> detail
lékař, označení odvozené od antického boha lékařství Aeskulapa, zobrazovaného s holí obtočenou hadem – tento symbol je dodnes znakem lékařského povolání. >> detail
Lékařské označení pro poruchu kožního čití, při níž je vnímání podnětů z kůže, jako je dotyk, bolest či teplo, nějakým způsobem změněné. Termín se odvozuje z řec. aisthesis (vnímání) a derma (kůže) a může doprovázet například postižení periferních nervů.. >> detail
Esteziometr, tedy vyšetřovací pomůcka sloužící ke kvantitativnímu posouzení čití, zejména dotykové citlivosti kůže. V praxi se používá například při neurologickém nebo dermatologickém vyšetření k odhadu prahu vnímání a schopnosti rozlišit podněty na malém prostoru.. >> detail
