V medicíně jde o pojem pro vrozenou poruchu životaschopnosti, kdy jsou určité buňky nebo tkáně od počátku „slabší“ a mají sklon k předčasné degeneraci až zániku, aniž by šlo primárně o zevní poškození. Etymologicky se vykládá z řeckého a- jako zápor a bios jako život a používá se zejména u dědičných degenerativních stavů, často postihujících nervovou tkáň nebo smyslové struktury.. >> detail
Abiritace (též abirritace) je historický lékařský termín pro léčebný postup, jehož principem je odvedení nebo oslabení podráždění, bolesti či zánětu v jedné části těla tím, že se záměrně vyvolá mírné dráždění jinde, nejčastěji na kůži. Slovo pochází z latiny, ab- znamená pryč a irritatio je podráždění. Uplatňovala se tzv. kontrairitace pomocí revulzivních prostředků, například hořčičných náplastí, tření, baňkování nebo puchýřníků, které vyvolají zarudnutí, zvýšené prokrvení a reflexní změny. Předpokládalo se, že se tak změní místní krevní oběh a nervové dráhy a že původní ložisko ustoupí. Dnes se pojem užívá zřídka, spíše v historii lékařství, a bývá nahrazován pojmy revulze nebo derivační léčba, případně se uvádí jen jako obecný princip některých lokálních analgetik a fyzikálních metod.. >> detail
onis, f. (l. ab „od“, l. irritare „dráždít“) – označení pro stav nebo děj, při němž dráždění ustupuje, jde o tlumení dráždivosti a návrat k vyrovnanějšímu, klidnějšímu projevu.;V lékařském či fyziologickém užití se tím rozumí potlačení iritační reakce tkání nebo nervové soustavy, například když se po léčebném zásahu sníží citlivost na podněty a mizí projevy podráždění (pálení, svědění ap.).. >> detail
abjekce (z lat. abiectio, od abicere „odhodit“) 1. krajní ponížení, zbídačení či zavržení, stav, v němž je člověk nebo skupina vnímána jako bezcenná 2. v psychoanalýze, filozofii a kulturních studiích mechanismus vymezování subjektu: to, co je pro „já“ nesnesitelné, nečisté nebo hrozivé, je symbolicky odvrženo, aby se udržela hranice mezi vnitřním a vnějším (typicky tělesné tekutiny, rozklad, mrtvola, tabuizované sexuality). Julia Kristeva popisuje abjekci jako předjazykový afekt odporu spojený s ambivalentní přitažlivostí, který se objevuje tam, kde se hroutí kategorie objektu a subjektu. V umění se pojem užívá k analýze estetiky nechutna, hororu a grotesky, v sociální teorii k popisu stigmatizace a vylučování. Příd. jméno abjektní označuje to, co abjekci vyvolává.. >> detail
onis, f. výraz odvozený z l. ab a l. lac. V medicíně označuje ablaktaci, tedy odstavení dítěte od mateřského mléka, zpravidla postupné ukončování kojení spojené s přechodem na jiný typ výživy.. >> detail