adhezní, -í (příd.) Odborné označení pro něco, co souvisí s adhezí, tedy s přilnavostí a vazbou mezi dvěma různými materiály nebo povrchy na jejich rozhraní. Adhezní účinek vzniká působením mezimolekulových sil, popř. mechanickým zaklíněním nerovností, a uplatňuje se při smáčení, lepení, nanášení nátěrů i při tření. V chemii povrchů se adhezní jevy odlišují od koheze, jež popisuje soudržnost uvnitř téže látky. V materiálovém a strojním inženýrství se mluví o adhezních silách, adhezní práci, adhezním spoji nebo adhezním porušení, kdy selže vazba na rozhraní, nikoli v objemu materiálu. V medicíně označuje procesy spojené se srůsty tkání, např. adhezní ileus, a v zubním lékařství adhezní techniky fixace výplní. Blízké je adhezivní, to však častěji vyjadřuje schopnost lepit nebo použití lepidla. (z lat. adhaesio, adhaerere). >> detail
Latinské příslovce, které vyjadřuje časové trvání až do současnosti, tedy že něco pořád ještě platí, a někdy také míru či rozsah ve významu „v takové míře“ nebo „tak daleko“.. >> detail
Acceptable Daily Intake (ADI) – akceptovatelný denní příjem vyjadřuje takové množství určité chemické látky (nejčastěji potravinářské přídatné látky nebo rezidua veterinárních léčiv či pesticidů) obsažené v potravinách a nápojích, včetně pitné vody, které může člověk dlouhodobě, tedy po celý život, přijímat bez prokazatelného zdravotního rizika. Hodnota ADI se zpravidla udává jako množství látky v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti za den (mg/kg tělesné hmotnosti/den).. >> detail
Adiabata (fyz., termodynamika) je křivka v termodynamickém diagramu (např. p–V nebo T–S), která znázorňuje adiabatický děj, tedy změnu stavu soustavy probíhající bez výměny tepla s okolím (Q = 0). Slovo je odvozeno z řeckého adiábatos „neprůchodný“, ve fyzice ve významu „nepropustný pro teplo“. Pro ideální plyn má vratná adiabata tvar Poissonovy rovnice pV^κ = konst., kde κ = cp/cv, a při expanzi vede k poklesu teploty, na rozdíl od izotermy. Vratná adiabata je izoentropická (S = konst.), zatímco u nevratných adiabat entropie roste. Adiabaty se uplatňují tam, kde je přenos tepla zanedbatelný, typicky při rychlé kompresi či expanzi plynů nebo v dobře izolovaných zařízeních. V meteorologii se pracuje se suchou a vlhkou adiabatou při odhadu teplotního gradientu v atmosféře. V češtině se někdy setkáme i s podobou adiabat.. >> detail
adiabatický (z řec. adiábatos „neprůchodný“) příd. j., fyz. označuje děj, změnu stavu nebo podmínku, při nichž nedochází k tepelné výměně mezi soustavou a okolím. V adiabatickém ději je tepelný tok nulový (Q = 0), takže změna vnitřní energie je dána jen mechanickou prací vykonanou soustavou nebo na soustavě. U ideálního plynu proto adiabatická expanze vede k ochlazení a adiabatická komprese k ohřevu. Pro vratný adiabatický děj platí vztahy pV^κ = konst. a TV^(κ-1) = konst., kde κ = Cp/Cv. V praxi jde o přiblížení, typicky u rychlých procesů nebo při dobré tepelné izolaci, např. u adiabatické stěny či v meteorologii při adiabatickém ochlazování stoupajícího vzduchu. Neznamená to vždy dokonalou izolaci, rozhodující je zanedbatelný přenos tepla v daném časovém měřítku.. >> detail
Adiadochokineze (také adiadochokinéza, angl. adiadochokinesia) je neurologický příznak, při němž člověk nedokáže provádět rychlé střídavé pohyby, tedy plynule a opakovaně přecházet mezi dvěma opačnými motorickými úkony. Typickým příkladem je rychlá pronace a supinace předloktí, střídavé poklepávání špičkou a patou nebo rychlé „bubnování“ prsty. Při vyšetření se hodnotí rychlost, rytmus a přesnost a porucha se může projevit rozpadáním pohybu, nepravidelností a únavou. Patří mezi známky mozečkové dysfunkce, zejména u cerebelární ataxie a lézí mozečkových spojů, ale může se objevit i u extrapyramidových poruch či po cévní mozkové příhodě. Nejde o diagnózu, nýbrž o klinický znak. Původ slova je v řečtině, a- znamená bez, diadochos následující a kinesis pohyb.. >> detail
věci považované za nepodstatné, z morálního hlediska neutrální a bez etického významu, takové, k nimž lze zůstat lhostejný, čistě účelové, sloužící jen jako prostředek. >> detail
adiaforon (z řec. adiaphoron, dosl. „to, co nerozlišuje“) – odborný termín pro věc, jednání nebo okolnost, která je z hlediska určité normy hodnotově neutrální, tedy sama o sobě ani dobrá ani špatná. Nejde však o pouhou lhostejnost, protože v konkrétní situaci může mít adiaforon význam jako prostředek, překážka či znamení postoje. Ve stoické etice označuje vše, co nepřispívá přímo k ctnosti ani k neřesti (např. zdraví, bohatství, společenská prestiž) a co může být jen „preferované“ či „nepreferované“ podle toho, zda napomáhá rozumnému životu. V křesťanské teologii a církevních dějinách jsou adiafora záležitosti nepodstatné pro víru a spásu, v nichž je možná svoboda praxe, pokud neodporují základním článkům učení. V přeneseném užití může výraz označovat i nepodstatnou drobnost. V češtině se slovo obvykle skloňuje: bez adiaforonu, k adiaforonu, s adiaforonem, pl. adiafora. Setkat se lze i s pravopisem adiaphoron, který zachovává původní skupinu ph.. >> detail
Adiaforéza je lékařské označení pro stav, kdy člověk není schopen se potit, tedy pot se netvoří nebo se neuvolňuje ani při teple či námaze. Často souvisí s poruchou potních žláz nebo řízení pocení autonomním nervovým systémem a může vést k horší schopnosti odvádět teplo z těla.. >> detail
