Latinské přídavné jméno tvořené z hereditas s negující předponou a-. Označuje něco, co není dědičné, tedy se to nepřenáší z rodičů na potomky, například v medicíně u onemocnění, která nemají genetický původ.. >> detail
Ahimsa (skt. ahiṃsā, doslova neubližování, z předpony a- a kořene hiṃs- ublížit) je etický a náboženský princip nenásilí, podle něhož člověk nemá vědomě působit utrpení žádné živé bytosti ani k tomu druhé navádět. Zahrnuje jednání, řeč i postoje mysli, proto se vztahuje i na ponižování, nenávist a podporu násilí. V praxi vede k hledání takových prostředků, které minimalizují škodu a umožní řešit konflikt bez pomsty. V džinismu tvoří ústřední slib a vede k přísné opatrnosti v každodenním životě, soucitu a často k vegetariánství, v hinduismu a buddhismu je široce sdílenou morální ctností a v klasické józe patří mezi jamy, základní sebekázeň. V moderním diskurzu se ahimsa užívá také pro nenásilný odpor a občanskou neposlušnost, proslavené Mahátmou Gándhím, a obecně pro etiku ohleduplnosti k lidem, zvířatům i prostředí. V češtině se někdy píše i ahinsá.. >> detail
ahistorický (z mezinárodní předpony a- < řec. a- „ne-, bez-“ a základu historický < řec. historia „dějiny, zkoumání“) přídavné jméno. Vyjadřuje, že něco není nahlíženo v dějinné perspektivě nebo neodpovídá historické skutečnosti. Nejčastěji se užívá hodnotící, často kriticky, pro přístup, který pomíjí časový vývoj, dobové souvislosti a pramenné doklady a vykládá minulost pojmy a hodnotami současnosti, takže vznikají anachronické úsudky, mýty nebo ideologická zjednodušení. V tomto smyslu se mluví o ahistorickém výkladu dějin, ahistorické argumentaci v politice či ahistorickém čtení literatury. Může se vztahovat i k rekonstrukci památek nebo k designu, který bezdůvodně potlačuje tradici. Řidčeji označuje záměrnou nadčasovost, tedy snahu nepůsobit jako produkt určité epochy. Stupňování: ahistoričtější. Příslovce: ahistoricky.. >> detail
Ahoj je neformální pozdrav užívaný při setkání i při loučení, typicky mezi lidmi, kteří si tykají, a působí přátelsky až familiárně. V mluvené řeči může fungovat i jako krátké „ozvání se“ na dálku nebo zahájení hovoru, v psaní pak jako uvolněný úvod e-mailu či zprávy. V češtině je pevně spjatý také s prostředím trampů, skautů a vodáků, kde se stal znakem sounáležitosti a neformálního stylu. Etymologicky se obvykle vykládá jako převzetí námořnického zvolání z anglického ahoy (často se uvádí i cesta přes němčinu), zatímco „latinská zkratka“ typu Ad honorem Jesu se hodnotí spíš jako populární, ale nejistá legenda.. >> detail
V medicíně označení pro vrozenou vývojovou vadu, kdy je jeden ret nebo oba rty výrazně nedovyvinuté, někdy až téměř chybějí, a stav může být součástí širších rozštěpových či jiných malformací obličeje.. >> detail
V medicíně jde o označení vzácné vrozené vývojové vady, při níž se v průběhu embryonálního vývoje nevytvoří nebo zůstávají výrazně zakrnělé koncové části končetin, zejména ruce a nohy. Název je odvozen z řeckých kořenů vyjadřujících zápor a pojmy pro ruku a nohu a může se objevovat u některých geneticky podmíněných poruch.. >> detail
Achajec (m.) je příslušník Achajů, starořeckého kmene a zároveň jednoho z tradičních kolektivních označení Řeků. Etnikum je spojováno zejména s mykénským obdobím a se severní částí Peloponésu, odkud pochází i název kraje Achaja. V Homérově Iliadě a Odysseii se výraz Achajci, vedle jmen Danaové a Argejové, užívá jako básnický ekvivalent slova „Řekové“ pro vojsko táhnoucí na Tróju a v tomto smyslu se s ním setkáme i v českých překladech antických textů. V užším historickém významu může Achajec znamenat obyvatele Achaje nebo člena Achajského spolku, federace měst v helénistické době. V dnešní češtině jde hlavně o termín z klasické filologie a dějin antiky, obvykle psaný s velkým A. Slovo se tvoří od řeckého Achaiós, Achaía a skloňuje se podle vzoru „muž“: bez Achajce, k Achajci, s Achajcem. Ženský protějšek je Achajka, přídavné jméno achajský.. >> detail
