Vedlejší, nepovinné (nahodilé) prvky právního jednání, například ve smlouvách, patří sem třeba ujednání o podmínkách nebo stanovení termínu.. >> detail
acedia (z řec. akēdía, doslova „nepéče“, „nezájem“) je termín z raně křesťanské askeze a mnišství pro stav duchovní malomyslnosti a otupělosti, kdy člověk ztrácí vnitřní chuť k modlitbě, práci a vztahům, které dříve považoval za dobré. Typické jsou nuda, podrážděnost, neklidné přebíhání mezi činnostmi, odpor k vlastnímu povolání a vyhledávání rozptýlení, aby se nemusel setkat se sebou samým. V češtině se často překládá jako duchovní lenost, apatie nebo sklíčenost, nejde však jen o pohodlnost, může se objevit i u jinak pilného člověka. Evagrios Pontikos ji popsal jako „poledního démona“ a tradice ji řadí mezi hlavní neřesti, z nichž se v západní morálce vyvinul hřích lenosti. V moderních textech se pojem acedia užívá i pro existenciální ztrátu smyslu nebo vyhoření a odlišuje se od klinické deprese, i když se některé projevy mohou překrývat.. >> detail
Acefalie (z řec. a- bez + kephalé hlava) označuje bezhlavost, tedy úplné nebo téměř úplné chybění hlavy jako anatomické části. V medicíně jde o vzácnou a krajně závažnou vrozenou vývojovou vadu plodu, při níž se nevytvoří lebka a mozek nebo jsou přítomny jen jejich rudimenty, často při poruše uzávěru neurální trubice. Nález bývá zpravidla neslučitelný se životem a bývá zachycen prenatální diagnostikou, typicky ultrazvukem. V zoologii se termín užívá popisně pro živočichy bez zřetelné hlavy a historicky se objevoval i jako název skupiny mlžů. Přeneseně se acefalie užívá pro stav bez vedoucí autority či centrálního řízení, například o acefalních společnostech nebo institucích v období mocenského vakua. Přídavné jméno acefalní znamená bezhlavý nebo bez vůdce a celé slovo je v češtině převážně odborné.. >> detail
