Abdžad (též abjad) je typ hláskového písma, v němž základní znaky zapisují především souhlásky. Název je odvozen z arabského označení tradičního pořadí písmen abjad hawwaz. Samohlásky se obvykle nevyznačují, případně jen volitelně pomocí diakritiky, pomocných značek nebo tzv. matres lectionis. V arabštině a hebrejštině se proto pro přesné čtení používají vokalizační systémy, například harakát a niqqud. Správnou vokalizaci doplňuje čtenář z kontextu, morfologických vzorců a znalosti jazyka. Abdžady jsou typické pro semitské jazyky, patří sem zejména písmo arabské, hebrejské, syrské a jejich historické předchůdce včetně fénického. Právě z fénické tradice se odvíjí vývoj mnoha pozdějších abeced, když řečtina část souhláskových znaků převzala jako označení samohlásek. V typologii se abdžad liší od abecedy i od abugidy tím, že samohlásky nejsou základní a systematicky povinnou součástí zápisu.. >> detail
Ábeles je výraz z karetní hantýrky pro zvláštní způsob rozdávání karet v tarokách. Jde o variantu rozdání, při níž se nejprve odloží 6 karet do talonu a zbytek se nerozdává „rovnoměrně po šesti dokola“, ale v jiném pořadí, aby se změnila skladba ruky jednotlivých hráčů. V jedné běžně popisované podobě dostane po založení talonu rozdávající (zadák) 6 karet, poté obdrží každý z ostatních hráčů postupně 12 karet a nakonec si rozdávající vezme posledních 6 karet, takže i on má celkem 12. Název se uvádí jako odvozený od vídeňské kavárny, kde se tento způsob rozdávání na začátku 20. století používal.. >> detail
Přídavné jméno (z lat. aberrare, odchylovat se, bloudit) označující jev, stav nebo vlastnost, které se nápadně odchylují od běžné normy, očekávaného průběhu či statisticky typických hodnot. Užívá se zejména v medicíně, biologii a genetice pro patologické nebo atypické změny (aberantní vývoj, buněčné dělení, chromozomová přestavba), pro neobvyklé anatomické uložení (aberantní tepna, nerv) i pro odchylky signálů nebo markerů, v psychologii a sociologii pro vybočující chování, ve statistice pro odlehlá měření a v optice pro paprsky či zobrazení zatížené aberací. Výraz mívá převážně popisný odborný tón a hodnotí odchylku vzhledem k zvolenému referenčnímu standardu, někdy s implikací poruchy či chyby měření, nikoli nutně jako morálně zavrženíhodnou. V publicistice je méně častý a působí jako terminologická alternativa k slovům abnormální či anomální. Blízká slova: anomální, atypický, deviující.. >> detail
Latinské podstatné jméno ženského rodu s genitivem na -onis, odvozené od slovesa aberrare, tedy vybočit z cesty nebo se odchýlit. V odborné češtině se užívá ve smyslu aberace, tedy odchylky či anomálie vůči tomu, co je považováno za běžný stav nebo standardní průběh jevu.;V medicínské terminologii označuje neobvyklý nebo patologický nález, například když je orgán či jiná struktura umístěna v netypické poloze. V psychiatrii a sexologii se tak dříve popisovalo vybočení v oblasti pohlavního pudu a sexuálního chování, dnes se častěji používají přesnější a méně hodnotící diagnostické pojmy.;V optice a částečně i v astronomii jde o odchylku, při níž optická soustava nezobrazuje bod ideálně do jednoho místa, a výsledkem je rozmazání nebo zkreslení obrazu. V astronomických pozorováních se může projevit také jako zdánlivý posun polohy objektů na obloze v souvislosti s pohybem pozorovatele.;V genetice a cytogenetice se termín používá pro chromozomální aberace, tedy změny ve struktuře nebo počtu chromozomů. Takové odchylky mohou být vrozené, ale také získané, a mají význam například při vyšetřování nádorových onemocnění.. >> detail
Abhidhamma (pálijsky, dosl. „vyšší učení“) je třetí část théravádového buddhistického kánonu Tipitaka, vedle Sutta-pitaky a Vinaya-pitaky. Nejde o soubor kázání, ale o systematické, často technické rozpracování Buddhova učení do analytických kategorií a schémat. Základními tématy jsou rozbor vědomí (citta), mentálních faktorů (cetasika), hmotných jevů (rúpa) i nibbány, jejich okamžiková povaha a vztahy podmíněnosti. Popisuje „dhammy“, základní jevy zkušenosti, a hodnotí je jako prospěšné, neprospěšné nebo neutrální, včetně typů karmických stavů a meditačních absorpcí. Kánonická Abhidhamma se tradičně skládá ze sedmi knih, z nichž Patthāna detailně vykládá síť podmínek. Studium Abhidhammy tvoří páteř théravádové scholastiky, v sanskrtské tradici zvané abhidharma.. >> detail
