Acefalie (z řec. a- bez + kephalé hlava) označuje bezhlavost, tedy úplné nebo téměř úplné chybění hlavy jako anatomické části. V medicíně jde o vzácnou a krajně závažnou vrozenou vývojovou vadu plodu, při níž se nevytvoří lebka a mozek nebo jsou přítomny jen jejich rudimenty, často při poruše uzávěru neurální trubice. Nález bývá zpravidla neslučitelný se životem a bývá zachycen prenatální diagnostikou, typicky ultrazvukem. V zoologii se termín užívá popisně pro živočichy bez zřetelné hlavy a historicky se objevoval i jako název skupiny mlžů. Přeneseně se acefalie užívá pro stav bez vedoucí autority či centrálního řízení, například o acefalních společnostech nebo institucích v období mocenského vakua. Přídavné jméno acefalní znamená bezhlavý nebo bez vůdce a celé slovo je v češtině převážně odborné.. >> detail
Přídavné jméno odvozené od záporné předpony a- a kořene centrum. Označuje něco, co neleží uprostřed, případně je výrazně vychýlené mimo střední oblast.;V cytogenetice jde o označení pro chromozomový fragment bez centromery. Takový útvar se při mitóze obvykle nepřichytí k dělícímu vřeténku, takže se nemusí správně rozdělit do dceřiných buněk.. >> detail
Lékařské označení pro velmi těžkou vrozenou vývojovou vadu, při níž se v embryonálním období nevytvoří hlava a současně chybí srdce. Název je odvozen z řečtiny, kde záporový předponový prvek vyjadřuje nepřítomnost a další části se vztahují k hlavě a k srdci. Takový plod je zpravidla neslučitelný se životem a popisuje se v teratologii a porodnictví.. >> detail
lat. acris, acre, přídavné jméno užívané pro něco výrazně ostrého či řezavého, v přeneseném smyslu také pro projev nebo jednání prudké a neúprosně tvrdé. >> detail
Latinský výraz odvozený od acervus ve smyslu hromada, používá se pro označení drobného nánosu nebo malého shluku částic, například zrnek.;V medicíně jde o tzv. mozkový písek, tedy drobná kalcifikovaná tělíska, která se postupně ukládají v epifýze a s přibývajícím věkem bývají častější.. >> detail
Acetabulum (lat. acetabulum „octová miska, kalíšek“) je odborné anatomické označení pro kloubní jamku pánevní kosti (kyčelní jamku), do níž zapadá hlavice stehenní kosti a s níž vytváří kyčelní kloub. Jamka vzniká srůstem kosti kyčelní, sedací a stydké, na okraji ji prohlubuje chrupavčitý lem (labrum acetabulare) a na dně je acetabulární jamka s tukovým polštářem a vazem hlavice femuru. Tvar, sklon a hloubka acetabula se hodnotí na rentgenu či CT a jsou klíčové pro stabilitu kyčle, pro plánování endoprotézy i pro léčbu zlomenin pánve. V zoologii a parazitologii se acetabulum používá také pro přísavný orgán některých bezobratlých, zejména břišní přísavku motolic.. >> detail
Chemická sloučenina označovaná jako aceton, někdy také propanon, patří mezi nejjednodušší ketony. Je to bezbarvá, snadno se odpařující kapalina s typickým zápachem, běžně využívaná jako rozpouštědlo. Pojmenování souvisí s lat. acetum, tedy ocet.. >> detail
