(lat.) označení pro příchod nebo nastoupení, případně pro to, co se právě blíží či přichází, často v náboženských a historických textech;v křesťanské tradici období ztišení a očekávání před Vánocemi, které zároveň uvádí začátek liturgického roku, obvykle doprovázené bohoslužbami a lidovými zvyky spojenými s přípravou na svátky. >> detail
Adverzativní (z lat. adversativus, obrácený proti) je odborné přídavné jméno užívané hlavně v lingvistice, logice a stylistice pro vztahy a jazykové prostředky, které vyjadřují protiklad, korekci nebo omezení vzhledem k předchozímu tvrzení. V syntaxe označuje odporovací poměr mezi větami či větnými členy, typicky v koordinaci, kdy druhá část přináší kontrastní informaci, doplnění nebo opravuje očekávání vyvolané první částí. Mluví se proto o adverzativních spojkách, částicích a dalších markerech jako ale, avšak, nicméně, jenže, zato, naopak. Adverzativní význam se uplatňuje i v argumentaci, když autor vyvažuje klady a zápory. Od koncesivního se liší tím, že nemusí naznačovat překonanou překážku, spíše staví dvě skutečnosti do opozice. V češtině se občas setkáme i s psaním adversativní, význam je však totožný. České ekvivalenty jsou odporovací, protikladový.. >> detail
Latinský výraz dosl. „ďáblův advokát“. Původně označení pro úředníka v římskokatolickém procesu blahořečení a svatořečení (promotor fidei), který měl povinnost systematicky vyhledávat námitky proti kandidátovi na svatého, zpochybňovat svědectví, prověřovat zázraky a upozorňovat na rozpory v podkladech. Smyslem nebylo „bránit zlo“, ale zvýšit přísnost řízení a zabránit unáhlenému rozhodnutí. V současné češtině se tak nazývá člověk, jenž v diskusi záměrně zastává kritickou či menšinovou pozici, klade nepříjemné otázky a testuje odolnost argumentů, často i tehdy, když s nimi osobně nesouhlasí. Užívá se v právu, politice, vědě i managementu jako metoda kritického myšlení a prevence skupinové shody. Výraz se často objevuje ve spojení „hrát roli advocatus diaboli“ a zdůrazňuje, že kritika má být věcná a konstruktivní. Český ekvivalent: ďáblův advokát.. >> detail
Latinský výraz doslova znamenající „obhájce či ochránce církve“ (advocatus = obhájce, právní zástupce, ecclesia = církev). Ve středověké latině označuje především světského ochránce a reprezentanta církevní instituce, nejčastěji biskupství nebo kláštera, který měl zajišťovat obranu a vymáhání práv, spravovat některé světské záležitosti a zastupovat církev před panovníkem a světskými soudy, protože duchovní neměli vykonávat vojenské a některé soudní úkony. Úřad mohl být placený nebo spojený s držením statků a někdy se dědil, což vedlo i ke konfliktům a zneužívání. V češtině se termín užívá hlavně v historické a kanonistické literatuře, překládá se také jako církevní vogt či patron. V přeneseném významu může označovat i veřejného obhájce církevních postojů.. >> detail
