Afrodité (také Afrodita, řec. Aphroditē) je v řecké mytologii bohyně lásky, krásy, erotické touhy a plodnosti, často chápána i jako ochránkyně manželství a zrození. Tradice ji nechává povstat z mořské pěny (řec. áphros) u Kypru, odkud se šířil její významný kult, doložený např. v Pafu, na Kythéře či v Korintu. V mýtech vystupuje při soudu Paridově, je manželkou Hefaista, milenkou Área a matkou Eróta a dalších božstev, její epiteton Ourania a Pandémos vyjadřuje „nebeský“ a „pozemský“ rozměr lásky. V umění bývá zobrazována jako ideál ženské krásy, s holubicí, růží nebo mušlí, a její jméno dalo základ slovu afrodisiakum pro prostředek zvyšující sexuální žádost, přeneseně se jménem Afrodité označuje mimořádně krásná či svůdná žena nebo obecně personifikace smyslné krásy.. >> detail
Afrodiziaka (jedn. afrodiziakum) jsou látky, potraviny, byliny, léčiva nebo jiné podněty, kterým se připisuje schopnost zvyšovat sexuální touhu (libido), usnadňovat vzrušení nebo podporovat pohlavní výkon. Název vychází ze jména řecké bohyně lásky Afrodíté a užívá se v sexuologii, farmacii i v běžné publicistice. Účinek může být psychologický, založený na očekávání, rituálu a kontextu, nebo biologický, například přes ovlivnění prokrvení, hormonální regulace či centrální nervové soustavy. U mnoha tradičně uváděných afrodiziak však chybějí kvalitní klinické důkazy a některé přípravky mohou být toxické, interagovat s léky nebo být falšované nepřiznanými účinnými látkami. V praxi se proto posuzuje hlavně bezpečnost a reálný přínos pro konkrétního člověka.. >> detail
Afrón je řídce užívané, knižní označení převzaté z řečtiny, kterým se v biblistice, teologii nebo filozofických textech přepisuje řecké ἄφρων (aphrón). Označuje člověka bez rozumu nebo bez rozvahy, pošetilce či hlupáka, případně „nemoudrého“ jedince, který jedná bez přemýšlení a úsudku. Slovo je odvozeno od záporu a- a kořene phrēn ve významu mysl. V českých výkladech se často uvádí u novozákonních míst, kde se překládá jako blázen, nerozumný nebo pošetilý, a někdy zůstává jen jako citovaný řecký termín.. >> detail
Afrosyné (z řec. ἀφροσύνη, doslova „bez mysli“, z privativního a- „bez“ a phrēn „rozum, mysl“) je pojem antické řecké etiky a rétoriky pro pošetilost, nerozum a zatemnění úsudku. Označuje dispozici nebo okamžitý stav, kdy člověk nejedná podle rozumu, nedovede odhadnout míru a důsledky, podléhá afektům a volí škodlivé či nečestné jednání. V Homérovi, u tragiků i v Platónově a Aristotelově morální psychologii vystupuje jako protipól sofrosyné, tedy střídmosti, sebekontroly a „zdravé mysli“. Nejde nutně o nízkou inteligenci, spíše o selhání praktického úsudku a charakteru. V biblické řečtině se užívá pro „foolishness“ ve smyslu duchovní neprozřetelnosti. V češtině se slovo objevuje hlavně v odborných překladech a interpretacích antických pramenů a zpravidla je nesklonné.. >> detail
Zkratka pro antifosfolipidový syndrom, může také označovat arteria femoralis superficialis (povrchovou stehenní tepnu), tj. úsek stehenní tepny po odstupu a. profunda femoris. Viz AFC (Farmakoterapie).. >> detail
