Abortiva (sg. abortivum) jsou léčiva nebo jiné chemické či biologicky účinné prostředky, které vyvolávají nebo urychlují umělé přerušení těhotenství, popřípadě brání uhnízdění zárodku v děloze. Působí různými mechanismy, například blokádou účinku progesteronu, vyvoláním děložních kontrakcí nebo změnou děložní sliznice, čímž dojde k vypuzení embrya či plodu. Do skupiny se řadí zejména antiprogestiny (mifepriston) a prostaglandiny (misoprostol), v širším smyslu i některé vysoké dávky hormonů či toxické látky. Termín se užívá v gynekologii, porodnictví, farmakologii i veterinární medicíně a obvykle označuje přípravky podávané lékařsky indikovaně, protože nesprávné použití může vést k závažnému krvácení, infekci a ohrožení života. Původ je z lat. abortivus, potrativý.. >> detail
Abortivum (podst. jméno, stř., z lat. abortivus, potratový) je látka nebo jiný prostředek určený k vyvolání umělého potratu, tedy ukončení již vzniklého těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu. V moderní medicíně se termín vztahuje hlavně na farmaka používaná k medikamentózní interrupci, která buď zablokují účinek progesteronu a naruší pokračování gravidity, nebo vyvolají kontrakce dělohy a vypuzení těhotenských tkání, typicky antiprogestiny a prostaglandiny. V širším, často historickém užití se může vztahovat i na rostlinné směsi či mechanické zásahy, jejichž účinnost byla nejistá a rizika vysoká. Abortivum se významově odlišuje od antikoncepce včetně nouzové, která těhotenství předchází. Užívání abortiv je právně a eticky regulované a vyžaduje odborný dohled. V publicistice se někdy mluví o abortivu i obrazně jako o zásahu, který předčasně ukončí vývoj určitého procesu.. >> detail
abortus arteficialis (častěji psáno abortus artificialis) je latinský lékařský termín pro uměle vyvolaný potrat, tedy záměrné ukončení těhotenství vyvolané lidským zásahem. V češtině se užívá hlavně ve zdravotnické dokumentaci, v odborných článcích a v klasifikacích diagnóz, kde se vymezuje vůči spontánnímu potratu (abortus spontaneus). V běžném jazyce se zpravidla nahrazuje výrazy umělé přerušení těhotenství, indukovaný potrat nebo interrupce. Může označovat ukončení na žádost ženy v zákonné lhůtě i výkon ze zdravotních indikací, například při ohrožení života či zdraví těhotné nebo při závažných vývojových vadách plodu. Většina výkonů se provádí v prvním trimestru, pozdější ukončení těhotenství podléhá přísnějším indikacím a postupům. Provádí se farmakologicky (například mifepriston s misoprostolem) nebo chirurgicky, nejčastěji vakuovou aspirací, případně dilatací a evakuací.. >> detail
Latinský termín (dosl. zločinný potrat) užívaný v medicíně, zejména v soudním lékařství, gynekologii a v trestním právu, pro nezákonné umělé přerušení těhotenství. V češtině se překládá jako nezákonný nebo pokoutný potrat. Jde o úmyslně vyvolaný potrat provedený v rozporu s právní úpravou, například mimo zdravotnické zařízení, osobou bez odborné způsobilosti, bez vyžadovaných souhlasů nebo po překročení zákonné lhůty. V širším smyslu označuje i jiné trestné jednání směřující k ukončení těhotenství, se souhlasem těhotné ženy nebo proti její vůli. Protože bývá prováděn v nevyhovujících podmínkách, je spojován se zvýšeným rizikem krvácení, infekce, poškození dělohy a úmrtí. Odlišuje se od abortus spontaneus, tedy samovolného potratu, a od abortus provocatus, tj. legálního indukovaného potratu.. >> detail
Latinský odborný termín v gynekologii a porodnictví pro hrozící potrat (threatened miscarriage). Označuje stav v časném těhotenství, kdy se objeví vaginální krvácení, někdy i křečovitá bolest v podbřišku, avšak děložní hrdlo je uzavřené a nedochází k odchodu plodových obalů ani tkáně. Ultrazvuk obvykle prokazuje nitroděložní graviditu a často i srdeční akci embrya, takže těhotenství může dále pokračovat. Nejde o umělé přerušení těhotenství, ale o varovný klinický obraz spontánního potratu, který ještě nemusí být nevyhnutelný. Diagnóza vyžaduje vyloučení mimoděložního těhotenství a jiných příčin krvácení a v MKN-10 odpovídá kódu O20.0. Léčba je převážně konzervativní, zahrnuje sledování, klidový režim, omezení zátěže a podle situace progesteron či léčbu vyvolávajícího faktoru.. >> detail
Latinský termín (abortus = potrat, incipiens = začínající) užívaný v gynekologii a porodnictví pro počínající spontánní potrat, tedy časné stadium samovolného ukončování těhotenství, obvykle v první polovině gravidity, kdy již probíhají děložní kontrakce a dochází k postupnému zkracování a otevírání děložního hrdla. Projevuje se nejčastěji vaginálním krvácením a bolestmi v podbřišku, někdy i vyklenováním nebo odtokem plodových obalů. Na rozdíl od abortus imminens, kde je cervix uzavřen, bývá u abortus incipiens šance na udržení gravidity malá a stav se hodnotí jako neodvratný potrat. Postup zahrnuje klinické vyšetření, ultrazvuk k posouzení vitality a množství tkáně v dutině děložní a podle nálezu vyčkávání nebo evakuaci, včetně podání anti-D u Rh negativních žen. V dokumentaci se obvykle uvádí jako latinské diagnostické označení a neoznačuje umělé přerušení těhotenství.. >> detail
